Recyklovaný konstrukt národa aneb Revoluce Jakuba Trpiše

Román Revoluce je ambiciózní pokus o politický thriller z českého prostředí od bývalého „bezpečáka“ a youtubera věnujícího se osobnímu rozvoji Jakuba Trpiše, který má na svém kontě jeden bestseller Volba (2018) a jeden fantasy román Landie (2017). Tentokrát jeho titul vyšel i s barevnými ilustracemi Martiny Fischmeister a opulentním soundtrackem od Karla Antonína, nahraným Pražským symfonickým orchestrem. Sympatickým specifikem je, že si své tituly vydává autor zcela sám a na vlastní náklady, bez vnucování se různým nakladatelstvím. O to s větší vervou se opřel do internetového marketingu, který byl v době vydání knihy jen těžko přehlédnutelný.

Akční spektákl o varietách českého nacionalismu se snaží předpovídat osud a směřování České republiky v blízké budoucnosti. K moci se dostává populistická strana Prosperita a její bezcitný lídr se spasitelským syndromem je schopný, ve jménu národa, téměř všeho. Osudy čtyř naprosto rozdílných ústředních postav se proplétají v labyrintu manipulací a zavedou nás do prostředí vysoké politiky, odhalí praxi médií nebo fungování samozvané ozbrojené frakce „vlastenců“, která se chystá na nelítostný teroristický atak. Každá z postav má zcela jiné představy o budoucnosti země, všichni však touží po změně. Hlavní souboj se odehrává mezi bezskrupulózním premiérem, jdoucím přes mrtvoly, a morálně neoblomnou novinářkou. Vítězem ale nakonec není nikdo z nich. O nepředvídané zvraty sice rozhodně není nouze, autor však místy tlačí na pilu až příliš a překračuje hranici kýče, tak jako v samotném, poněkud zbytečně „oduševnělém“ závěru.

Na druhou stranu Trpiš v knize vcelku erudovaně glosuje politické témata dneška, zákulisní čachry, nemoci demokracie, problém hybridních válek a popisuje ambivalentní podoby národní identity od hrdého vlastenectví až po agresivní nacionalismus. Knihu zatraktivňují i fiktivní volební tabulky, statusy na sociálních sítích či citace z oficiálních médií, vytvářející dojem autenticity.

Trpišova Revoluce si literární kritiku pravděpodobně nenakloní, ta však není jeho cílovkou. Bude jí spíš jedinec, jenž není žádný knihomol, ale podtitul „souboj o duši českého národa“ ho zaručeně upoutá. Byť umanutá marketingová snaha stát se za každou cenu knižním trhákem poněkud kazí celkový dojem z jinak napínavého románu, jisté kvality mu rozhodně upřít nelze. To vše v době, kdy konstrukt národa je historickým anachronismem, i když stále znovu a znovu recyklovatelným.