Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 01.08.2016
Red Hot Chili Peppers vždycky uměli svého posluchače téměř okamžitě zaháčkovat. Chytnout na vlnu specifického funk-rap-rocku a přinutit ho, aby si záhy po skončení desky broukal jednu či více melodií. Ne tak na The Getaway. Ta si posluchače podmaňuje pomalu a nic mu neulehčuje.
Redhoti vyměnili producenta – slovutný Rick Rubin byl nahrazen Danger Mousem, jménem o něco méně zvučnějším, byť o nic méně významným – a na desce je to znát. RHCP potemněli, zpomalili (vyloženého nářezu se dočkáme snad jen ve skladbě This Ticonderoga), přesto zůstali sami sebou. Skoro nováček Josh Klinghoffer, který na předchozí řadovce I’m With You spíše snaživě kopíroval svého předchůdce, úspěšně překročil Fruscianteho stín a vydal se vlastní cestou. Jeho do vysokých tónin postavená vybrnkávaná sóla i funkový feeling jsou ozdobou desky. Kytarou se zde ale spíše šetří a i těch málo tónů – Klinghofferovi často stačí jen pár étericky zefektovaných brnknutí – je použito přesně a s jasnou intencí.
Papričky, to byl vždycky rytmický tandem Flea a Chad Smith. Trademark kapely zůstává na svém místě – bohudíky. Je to zvláštní poslech. Důvěrně známá rytmika se snoubí s novým, méně přímočarým až postmoderně eklektickým producentským přístupem, pomalejšími tempy a dokonce i výrazným, dříve téměř neslýchaným klavírem (krásná vyhrávka v Dark Necessities či příspěvek Eltona Johna v Sick Love). Zpěvák Anthony Kiedis se hlasově pohybuje přesně tam, kde má, plynule přechází z odsekávaného rapu (We Turn Red) k melodickému zpěvu (The Longest Wave). Věk je na něm ale přeci jen znát a začíná znít poněkud utahaně.
Album The Getaway je možná první vlaštovkou, která přináší další reinkarnaci Red Hot Chili Peppers. Jinou, ale přesto osobitou. Dospělou, promyšlenou, usazenou. Noví Redhoti jsou ležérní, jistí tím, co dělají, nad věcí. The Getaway je snad posluchačsky nejnáročnějším zářezem v diskografii Kaliforňanů za velmi dlouhou dobu, stále se však nelze zbavit neodbytného pocitu, že posloucháme kolekci písní zkušených muzikantů, kteří už mají své odehráno a pokračují tak trochu z povinnosti. Z toho plyne únava a nedostatek skutečně nosných, zapamatovatelných nápadů.
Red Hot Chili Peppers - The Getaway
Warner Bros., 2016
www.redhotchilipeppers.com
Live: Red Hot Chili Peppers (us)
4. 9. 2016 20:00
O2 Arena, Praha
www.facebook.com/events/299236453740833
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.