Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 01.08.2016
Red Hot Chili Peppers vždycky uměli svého posluchače téměř okamžitě zaháčkovat. Chytnout na vlnu specifického funk-rap-rocku a přinutit ho, aby si záhy po skončení desky broukal jednu či více melodií. Ne tak na The Getaway. Ta si posluchače podmaňuje pomalu a nic mu neulehčuje.
Redhoti vyměnili producenta – slovutný Rick Rubin byl nahrazen Danger Mousem, jménem o něco méně zvučnějším, byť o nic méně významným – a na desce je to znát. RHCP potemněli, zpomalili (vyloženého nářezu se dočkáme snad jen ve skladbě This Ticonderoga), přesto zůstali sami sebou. Skoro nováček Josh Klinghoffer, který na předchozí řadovce I’m With You spíše snaživě kopíroval svého předchůdce, úspěšně překročil Fruscianteho stín a vydal se vlastní cestou. Jeho do vysokých tónin postavená vybrnkávaná sóla i funkový feeling jsou ozdobou desky. Kytarou se zde ale spíše šetří a i těch málo tónů – Klinghofferovi často stačí jen pár étericky zefektovaných brnknutí – je použito přesně a s jasnou intencí.
Papričky, to byl vždycky rytmický tandem Flea a Chad Smith. Trademark kapely zůstává na svém místě – bohudíky. Je to zvláštní poslech. Důvěrně známá rytmika se snoubí s novým, méně přímočarým až postmoderně eklektickým producentským přístupem, pomalejšími tempy a dokonce i výrazným, dříve téměř neslýchaným klavírem (krásná vyhrávka v Dark Necessities či příspěvek Eltona Johna v Sick Love). Zpěvák Anthony Kiedis se hlasově pohybuje přesně tam, kde má, plynule přechází z odsekávaného rapu (We Turn Red) k melodickému zpěvu (The Longest Wave). Věk je na něm ale přeci jen znát a začíná znít poněkud utahaně.
Album The Getaway je možná první vlaštovkou, která přináší další reinkarnaci Red Hot Chili Peppers. Jinou, ale přesto osobitou. Dospělou, promyšlenou, usazenou. Noví Redhoti jsou ležérní, jistí tím, co dělají, nad věcí. The Getaway je snad posluchačsky nejnáročnějším zářezem v diskografii Kaliforňanů za velmi dlouhou dobu, stále se však nelze zbavit neodbytného pocitu, že posloucháme kolekci písní zkušených muzikantů, kteří už mají své odehráno a pokračují tak trochu z povinnosti. Z toho plyne únava a nedostatek skutečně nosných, zapamatovatelných nápadů.
Red Hot Chili Peppers - The Getaway
Warner Bros., 2016
www.redhotchilipeppers.com
Live: Red Hot Chili Peppers (us)
4. 9. 2016 20:00
O2 Arena, Praha
www.facebook.com/events/299236453740833
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.
Dominik Polívka 08.01.2023
S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.
prof. Neutrino 27.12.2022
Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.
prof. Neutrino 23.12.2022
V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.
Riikka Hajman 21.12.2022
Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.
Akana 20.12.2022
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.
Tomáš Hladký 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.
prof. Neutrino 08.12.2022
Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Může jimi být kdokoliv. Poslechněte si jejich poslední mixtape Matriarchy Now.
prof. Neutrino 19.11.2022
Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.