Články / Recenze

Reinkarnace Red Hot Chili Peppers

Reinkarnace Red Hot Chili Peppers

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 01.08.2016

Red Hot Chili Peppers vždycky uměli svého posluchače téměř okamžitě zaháčkovat. Chytnout na vlnu specifického funk-rap-rocku a přinutit ho, aby si záhy po skončení desky broukal jednu či více melodií. Ne tak na The Getaway. Ta si posluchače podmaňuje pomalu a nic mu neulehčuje.

Redhoti vyměnili producenta – slovutný Rick Rubin byl nahrazen Danger Mousem, jménem o něco méně zvučnějším, byť o nic méně významným – a na desce je to znát. RHCP potemněli, zpomalili (vyloženého nářezu se dočkáme snad jen ve skladbě This Ticonderoga), přesto zůstali sami sebou. Skoro nováček Josh Klinghoffer, který na předchozí řadovce I’m With You spíše snaživě kopíroval svého předchůdce, úspěšně překročil Fruscianteho stín a vydal se vlastní cestou. Jeho do vysokých tónin postavená vybrnkávaná sóla i funkový feeling jsou ozdobou desky. Kytarou se zde ale spíše šetří a i těch málo tónů – Klinghofferovi často stačí jen pár étericky zefektovaných brnknutí – je použito přesně a s jasnou intencí.


Papričky, to byl vždycky rytmický tandem Flea a Chad Smith. Trademark kapely zůstává na svém místě – bohudíky. Je to zvláštní poslech. Důvěrně známá rytmika se snoubí s novým, méně přímočarým až postmoderně eklektickým producentským přístupem, pomalejšími tempy a dokonce i výrazným, dříve téměř neslýchaným klavírem (krásná vyhrávka v Dark Necessities či příspěvek Eltona Johna v Sick Love). Zpěvák Anthony Kiedis se hlasově pohybuje přesně tam, kde má, plynule přechází z odsekávaného rapu (We Turn Red) k melodickému zpěvu (The Longest Wave). Věk je na něm ale přeci jen znát a začíná znít poněkud utahaně.

Album The Getaway je možná první vlaštovkou, která přináší další reinkarnaci Red Hot Chili Peppers. Jinou, ale přesto osobitou. Dospělou, promyšlenou, usazenou. Noví Redhoti jsou ležérní, jistí tím, co dělají, nad věcí. The Getaway je snad posluchačsky nejnáročnějším zářezem v diskografii Kaliforňanů za velmi dlouhou dobu, stále se však nelze zbavit neodbytného pocitu, že posloucháme kolekci písní zkušených muzikantů, kteří už mají své odehráno a pokračují tak trochu z povinnosti. Z toho plyne únava a nedostatek skutečně nosných, zapamatovatelných nápadů.

Info

Red Hot Chili Peppers - The Getaway
Warner Bros., 2016
www.redhotchilipeppers.com

Live: Red Hot Chili Peppers (us)
4. 9. 2016 20:00
O2 Arena, Praha
www.facebook.com/events/299236453740833

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.