Články / Recenze

Reinkarnace Red Hot Chili Peppers

Reinkarnace Red Hot Chili Peppers

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 01.08.2016

Red Hot Chili Peppers vždycky uměli svého posluchače téměř okamžitě zaháčkovat. Chytnout na vlnu specifického funk-rap-rocku a přinutit ho, aby si záhy po skončení desky broukal jednu či více melodií. Ne tak na The Getaway. Ta si posluchače podmaňuje pomalu a nic mu neulehčuje.

Redhoti vyměnili producenta – slovutný Rick Rubin byl nahrazen Danger Mousem, jménem o něco méně zvučnějším, byť o nic méně významným – a na desce je to znát. RHCP potemněli, zpomalili (vyloženého nářezu se dočkáme snad jen ve skladbě This Ticonderoga), přesto zůstali sami sebou. Skoro nováček Josh Klinghoffer, který na předchozí řadovce I’m With You spíše snaživě kopíroval svého předchůdce, úspěšně překročil Fruscianteho stín a vydal se vlastní cestou. Jeho do vysokých tónin postavená vybrnkávaná sóla i funkový feeling jsou ozdobou desky. Kytarou se zde ale spíše šetří a i těch málo tónů – Klinghofferovi často stačí jen pár étericky zefektovaných brnknutí – je použito přesně a s jasnou intencí.


Papričky, to byl vždycky rytmický tandem Flea a Chad Smith. Trademark kapely zůstává na svém místě – bohudíky. Je to zvláštní poslech. Důvěrně známá rytmika se snoubí s novým, méně přímočarým až postmoderně eklektickým producentským přístupem, pomalejšími tempy a dokonce i výrazným, dříve téměř neslýchaným klavírem (krásná vyhrávka v Dark Necessities či příspěvek Eltona Johna v Sick Love). Zpěvák Anthony Kiedis se hlasově pohybuje přesně tam, kde má, plynule přechází z odsekávaného rapu (We Turn Red) k melodickému zpěvu (The Longest Wave). Věk je na něm ale přeci jen znát a začíná znít poněkud utahaně.

Album The Getaway je možná první vlaštovkou, která přináší další reinkarnaci Red Hot Chili Peppers. Jinou, ale přesto osobitou. Dospělou, promyšlenou, usazenou. Noví Redhoti jsou ležérní, jistí tím, co dělají, nad věcí. The Getaway je snad posluchačsky nejnáročnějším zářezem v diskografii Kaliforňanů za velmi dlouhou dobu, stále se však nelze zbavit neodbytného pocitu, že posloucháme kolekci písní zkušených muzikantů, kteří už mají své odehráno a pokračují tak trochu z povinnosti. Z toho plyne únava a nedostatek skutečně nosných, zapamatovatelných nápadů.

Info

Red Hot Chili Peppers - The Getaway
Warner Bros., 2016
www.redhotchilipeppers.com

Live: Red Hot Chili Peppers (us)
4. 9. 2016 20:00
O2 Arena, Praha
www.facebook.com/events/299236453740833

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?