Články / Sloupky/Blogy

Rejžák #5: No more idols

Rejžák #5: No more idols

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 09.03.2016

Titulek pátého Rejžáku se sice vztahuje ke skladbě Control od Chase & Status, klidně by se ale dal aplikovat i na nový singl Richarda Ashcrofta. Ten získal dosud suverénně nejhorší hodnocení v krátké historii našeho kritického klubu. Nejlépe si tentokrát naopak vedla ukázka z připravované desky tří výrazných pěveckých i skladatelských osobností, která naše Rejžáky přiměla kontemplovat jejich vlastní budoucnost po boku žen, dětí a mluvících psů. A propos, až na jednu výjimku v tomto dílu absentuje Lenka Marie Čapková.

1) M83: Do It, Try It


karl: Pár lidí mě varovalo, že tenhle track je důkazem, že se Anthony Gonzales zbláznil, k čemuž musím po první poslechu ještě dodat příslovce „definitivně“. „Poslouchejte zvuk nového zítřka,“ slibuje v úvodu a jestli jste si od návratu M83 přáli track, který zfúzuje rave klavírek a osmdesátkové synťáky s epickým refrénem, tak tady jste to dostali. A kdo říká, že M83 jsou teď kýč, asi od nich nikdy předtím nic neslyšel. (5)

maxim: Tak protivnou kravinu už jsem léta neslyšel. Nejhorší je, že to není vůbec hloupé. Jedna z těch písniček, které mám strach si pouštět, protože lézt si do vlastního podvědomí musí mít taky nějaké mantinely. (4)

blueskin: Když se Daft Punk kdysi vytasili s One More Time, nikdo pořádně nevěděl, co si o tom má myslet. Tu a tam bylo možné slyšet názor, že ta skladba bude možná dávat větší smysl v kontextu celé desky. Nezbývá než doufat, že tohle bude stejný případ, jinak totiž hrozí, že nové album M83 dostojí svému názvu, tedy Junk. (2)

adam: Okleštěné M83 nejde podezřívat ani tak z bláznovství jako spíš z vědomě prodělané lobotomie. Ups and downs nicméně patří k životu, smiřme se, že tohle je jednoznačný down. (2)

2) Richard Ashcroft: This Is How It Feels


blueskin: Tomuhle se v angličtině říká „all hat, no cattle“. Fakt, že Ashcroftovi v klipu za celou dobu nevidíte pořádně do očí, mi přijde zvláštním způsobem příznačný. Hudebně to zní, jako když smícháte refrén Umbrelly od Rihanny s Bittersweet Symphony od The Verve. Nebrat! (1)

adam: Promiň, Richarde, ale než tebe, radši zvolím tu lobotomii. (1)

karl: Když v popové písni zazpíváte „yeah, yeah“, koledujete si o trapas a Ashcroft tímhle klišé rovnou celý track začne a pak na to ještě postaví refrén. Track má navíc pět minut a v klipu vypadá jako slizká portorická hvězda reggaetonu. Můžeme dávat v hodnocení i nuly? (0)

maxim: Když song začíná refrénem, nedopadne to nikdy dobře. Jestli je M83 podivuhodná guilty pleasure, tohle není nic, nula od nuly. Na druhou stranu dobře vypadá: jako slizká portorická hvězda reggaetonu, kterou vojel Spud z Trainspottingu. (0)

3) Adrian T. Bell: Night And Day


blueskin: Pravý opak prázdného a falešného Ashcrofta. Skladba, která obsahuje víc koulí i něhy než cokoli, na co kdy ten hejsek sáhl. Být ženská nebo na chlapy, tak je Adrian T. Bell přesně můj typ. No a ta flétna! Je možné nemilovat věci, ve kterých zní flétna? (4)

lenka marie: Klasický problém: text je špatný. Byla by to pěkná písnička, jenom k ní napsat dobrý text. Není problém, že píšeme anglicky, ale v některé hudbě na textech záleží zásadně. Pojďme si zazpívat česky: „Den a noc, říkají mi, že mě myšlenky obklopují, buď jak buď, pravda si tě najde, a ty říkáš, že tě hvězdy nikdy nesvážou?“ Je to blbost. (2)

karl: Každýho asi čeká krize středního věku. Jen někteří z nás ji ale budou řešit natáčením smutných písniček s jazzovými bicími a flétnou à la Ian Anderson. Naštěstí, dodávám. (1)

adam: Krize nekrize, hraje v tom můj oblíbenec, temná verze mistra Beana, na kterou jsem doteď nedal dopustit výhradně s Prostitutkama. Chyba lávky - ta příčná nahrazuje všechny chybějící příčky a klavír je jak pojivo, díky kterému atmosféra drží pěkně pohromadě. Imaginace v textech je geniální. Vysvětlil by mi někdo, co je tak špatně na tom lepit dohromady slova, co po překladu zdánlivě nedávají smysl? (4)

maxim: Text může být blbost, i když nedává překlad smysl. Adrian T. Bell musí velmi dobře fungovat na ženy i muže svého věku, procítěný floutek, který umí dávkovat emoce a skládat sklíčka slov. Na druhou stranu tahle skladba má velmi uvěřitelnou, nenucenou flow, klavírní linka je skvělá, flétna přes čáru, což je individuální. Nejedna citlivka se u toho bude cítit pohodlně. (3)

4) Chase & Status: Control (feat. Slaves)


blueskin: Nasranost pro nasranost a nikoli nasranost z vnitřních pohnutek je vždycky špatně. Místo Control je někde mezi lepšími skladbami Skyline (jsou-li vůbec takové) a vybledlou kopií The Prodigy. (2)

maxim: Chase & Status měli vždycky solidní cit pro výběr hostovaček, ale tohle je stejně zoufalé jako poslední dvě dekády The Prodigy. Proti tomu je třeba Skrillex pámbů a hledač všeho progresivního. No more idols. (0)

karl: Když jsem před dvaceti lety jako šílenec sjížděl kompilaci Metalheadz presents Platinum Breakz, nikdy by mě nenapadlo, že evoluce drum’n’bassu dospěje k něčemu takovému, jako jsou Chase & Status. Mít tak stroj času, vrátil bych se do tý doby a varoval budoucí generace, že přijdou zvěrstva jako Control. (1)

adam: S Chase & Status se na svět sice vyloupli jedni z potomků The Prodigy, pořád jim ale uniká rozdíl mezi ryzí a afektovanou agresí. (1)

5) Case/Lang/Veirs: Atomic Number


adam: Věci jako tahle otevírají dveře do budoucnosti. Viděl jsem sám sebe obklopeného třemi dětmi, manželkou a obřím psem, který uměl mluvit. Měl bych se děsit? Nevím, mě to přijde krásný. (5)

maxim: Mám tři děti, manželku a mluvícího psa a děsivé to samozřejmě je. Ale takovéhle písničky vám pomůžou překonat nejednu mozkovou mrtvičku. Ušlechtilé, aniž bych z toho dostal vyrážku. Někdy mě víc děsí, že budu jednou poslouchat Lorettu Lynn, budu mít obří sestru a mluvící penis. Abych trochu vyvážil tu ušlechtilost… (4)

blueskin: Důkaz, že střední proud se dá dělat i kultivovaně. Takové věci by měly od rána do večera pouštět komerční rádia místo bezduchého junkstreamu, jak říká mainstreamu Bára Šedivá z party kolem festivalu Itch My Ha Ha Ha. (4)

karl: Kdybych měl starší sestru, asi by poslouchala právě věci jako tohle. Sofistikovaný, uvědomělý, veskrze ženský a krásně sebevědomý. Já bych jí samozřejmě místo toho strašně nahlas pouštěl nějaký punk nebo hardcore, jen abych ji naštval, někde v hloubi duše bych ale věděl, že ta pravá hudba je jinde. Akorát že já starší sestru nemám, takže moc nevím, jak se k tomu postavit. (3)

Info

Martin Zoul - blueskin
Karel Veselý - karl
Adam Vrána - adam
Lenka Marie Čapková - lenka m
maxim horovic - maxim

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Sharpe 2022: To nejlepší

redakce 26.04.2022

Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.

Šejkr #77: Prokopat se ven

Michal Pařízek 22.04.2022

Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.

Свiт нiколи не буде колишнiм (Svět nikdy nebude stejný)

Alexander Proletarskyi 20.04.2022

Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.

Šejkr #76: „Almond caramel frappe pineapple root beer“

Michal Pařízek 08.04.2022

Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…

Šejkr #75: Znenadání

Michal Pařízek 25.03.2022

Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...

Preview: Jeden svět 2022

Ondra Helar 20.03.2022

Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.

Šejkr #74: „Jako všichni.“

Michal Pařízek 11.03.2022

Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek 25.02.2022

S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…

Šejkr #72: „Prodali jsme léto?“

Michal Pařízek 11.02.2022

Taky vám přijde, že je neuvěřitelné, jak rychle problém, se kterým už dva roky žijeme, najednou zmizel? Alespoň tedy podle rétoriky a postojů jistých elit.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace