Články / Sloupky/Blogy

Rejžák #5: No more idols

Rejžák #5: No more idols

blueskin | Články / Sloupky/Blogy | 09.03.2016

Titulek pátého Rejžáku se sice vztahuje ke skladbě Control od Chase & Status, klidně by se ale dal aplikovat i na nový singl Richarda Ashcrofta. Ten získal dosud suverénně nejhorší hodnocení v krátké historii našeho kritického klubu. Nejlépe si tentokrát naopak vedla ukázka z připravované desky tří výrazných pěveckých i skladatelských osobností, která naše Rejžáky přiměla kontemplovat jejich vlastní budoucnost po boku žen, dětí a mluvících psů. A propos, až na jednu výjimku v tomto dílu absentuje Lenka Marie Čapková.

1) M83: Do It, Try It


karl: Pár lidí mě varovalo, že tenhle track je důkazem, že se Anthony Gonzales zbláznil, k čemuž musím po první poslechu ještě dodat příslovce „definitivně“. „Poslouchejte zvuk nového zítřka,“ slibuje v úvodu a jestli jste si od návratu M83 přáli track, který zfúzuje rave klavírek a osmdesátkové synťáky s epickým refrénem, tak tady jste to dostali. A kdo říká, že M83 jsou teď kýč, asi od nich nikdy předtím nic neslyšel. (5)

maxim: Tak protivnou kravinu už jsem léta neslyšel. Nejhorší je, že to není vůbec hloupé. Jedna z těch písniček, které mám strach si pouštět, protože lézt si do vlastního podvědomí musí mít taky nějaké mantinely. (4)

blueskin: Když se Daft Punk kdysi vytasili s One More Time, nikdo pořádně nevěděl, co si o tom má myslet. Tu a tam bylo možné slyšet názor, že ta skladba bude možná dávat větší smysl v kontextu celé desky. Nezbývá než doufat, že tohle bude stejný případ, jinak totiž hrozí, že nové album M83 dostojí svému názvu, tedy Junk. (2)

adam: Okleštěné M83 nejde podezřívat ani tak z bláznovství jako spíš z vědomě prodělané lobotomie. Ups and downs nicméně patří k životu, smiřme se, že tohle je jednoznačný down. (2)

2) Richard Ashcroft: This Is How It Feels


blueskin: Tomuhle se v angličtině říká „all hat, no cattle“. Fakt, že Ashcroftovi v klipu za celou dobu nevidíte pořádně do očí, mi přijde zvláštním způsobem příznačný. Hudebně to zní, jako když smícháte refrén Umbrelly od Rihanny s Bittersweet Symphony od The Verve. Nebrat! (1)

adam: Promiň, Richarde, ale než tebe, radši zvolím tu lobotomii. (1)

karl: Když v popové písni zazpíváte „yeah, yeah“, koledujete si o trapas a Ashcroft tímhle klišé rovnou celý track začne a pak na to ještě postaví refrén. Track má navíc pět minut a v klipu vypadá jako slizká portorická hvězda reggaetonu. Můžeme dávat v hodnocení i nuly? (0)

maxim: Když song začíná refrénem, nedopadne to nikdy dobře. Jestli je M83 podivuhodná guilty pleasure, tohle není nic, nula od nuly. Na druhou stranu dobře vypadá: jako slizká portorická hvězda reggaetonu, kterou vojel Spud z Trainspottingu. (0)

3) Adrian T. Bell: Night And Day


blueskin: Pravý opak prázdného a falešného Ashcrofta. Skladba, která obsahuje víc koulí i něhy než cokoli, na co kdy ten hejsek sáhl. Být ženská nebo na chlapy, tak je Adrian T. Bell přesně můj typ. No a ta flétna! Je možné nemilovat věci, ve kterých zní flétna? (4)

lenka marie: Klasický problém: text je špatný. Byla by to pěkná písnička, jenom k ní napsat dobrý text. Není problém, že píšeme anglicky, ale v některé hudbě na textech záleží zásadně. Pojďme si zazpívat česky: „Den a noc, říkají mi, že mě myšlenky obklopují, buď jak buď, pravda si tě najde, a ty říkáš, že tě hvězdy nikdy nesvážou?“ Je to blbost. (2)

karl: Každýho asi čeká krize středního věku. Jen někteří z nás ji ale budou řešit natáčením smutných písniček s jazzovými bicími a flétnou à la Ian Anderson. Naštěstí, dodávám. (1)

adam: Krize nekrize, hraje v tom můj oblíbenec, temná verze mistra Beana, na kterou jsem doteď nedal dopustit výhradně s Prostitutkama. Chyba lávky - ta příčná nahrazuje všechny chybějící příčky a klavír je jak pojivo, díky kterému atmosféra drží pěkně pohromadě. Imaginace v textech je geniální. Vysvětlil by mi někdo, co je tak špatně na tom lepit dohromady slova, co po překladu zdánlivě nedávají smysl? (4)

maxim: Text může být blbost, i když nedává překlad smysl. Adrian T. Bell musí velmi dobře fungovat na ženy i muže svého věku, procítěný floutek, který umí dávkovat emoce a skládat sklíčka slov. Na druhou stranu tahle skladba má velmi uvěřitelnou, nenucenou flow, klavírní linka je skvělá, flétna přes čáru, což je individuální. Nejedna citlivka se u toho bude cítit pohodlně. (3)

4) Chase & Status: Control (feat. Slaves)


blueskin: Nasranost pro nasranost a nikoli nasranost z vnitřních pohnutek je vždycky špatně. Místo Control je někde mezi lepšími skladbami Skyline (jsou-li vůbec takové) a vybledlou kopií The Prodigy. (2)

maxim: Chase & Status měli vždycky solidní cit pro výběr hostovaček, ale tohle je stejně zoufalé jako poslední dvě dekády The Prodigy. Proti tomu je třeba Skrillex pámbů a hledač všeho progresivního. No more idols. (0)

karl: Když jsem před dvaceti lety jako šílenec sjížděl kompilaci Metalheadz presents Platinum Breakz, nikdy by mě nenapadlo, že evoluce drum’n’bassu dospěje k něčemu takovému, jako jsou Chase & Status. Mít tak stroj času, vrátil bych se do tý doby a varoval budoucí generace, že přijdou zvěrstva jako Control. (1)

adam: S Chase & Status se na svět sice vyloupli jedni z potomků The Prodigy, pořád jim ale uniká rozdíl mezi ryzí a afektovanou agresí. (1)

5) Case/Lang/Veirs: Atomic Number


adam: Věci jako tahle otevírají dveře do budoucnosti. Viděl jsem sám sebe obklopeného třemi dětmi, manželkou a obřím psem, který uměl mluvit. Měl bych se děsit? Nevím, mě to přijde krásný. (5)

maxim: Mám tři děti, manželku a mluvícího psa a děsivé to samozřejmě je. Ale takovéhle písničky vám pomůžou překonat nejednu mozkovou mrtvičku. Ušlechtilé, aniž bych z toho dostal vyrážku. Někdy mě víc děsí, že budu jednou poslouchat Lorettu Lynn, budu mít obří sestru a mluvící penis. Abych trochu vyvážil tu ušlechtilost… (4)

blueskin: Důkaz, že střední proud se dá dělat i kultivovaně. Takové věci by měly od rána do večera pouštět komerční rádia místo bezduchého junkstreamu, jak říká mainstreamu Bára Šedivá z party kolem festivalu Itch My Ha Ha Ha. (4)

karl: Kdybych měl starší sestru, asi by poslouchala právě věci jako tohle. Sofistikovaný, uvědomělý, veskrze ženský a krásně sebevědomý. Já bych jí samozřejmě místo toho strašně nahlas pouštěl nějaký punk nebo hardcore, jen abych ji naštval, někde v hloubi duše bych ale věděl, že ta pravá hudba je jinde. Akorát že já starší sestru nemám, takže moc nevím, jak se k tomu postavit. (3)

Info

Martin Zoul - blueskin
Karel Veselý - karl
Adam Vrána - adam
Lenka Marie Čapková - lenka m
maxim horovic - maxim

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Preview: Crime & the City Solution

redakce 21.06.2022

Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.

Vstupní prohlídka: Tramhaus (nl)

redakce 20.06.2022

Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.

Šejkr #81: Me miras pero no me ves

Michal Pařízek 17.06.2022

Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…

Ment 2022 – To nejlepší

redakce 13.06.2022

První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.

Primavera Sound 2022 – to nejlepší

redakce 06.06.2022

Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.

Žibafýř švrňblón

Samčo brat dážďoviek 05.06.2022

Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…

Šejkr #80: Něco divokého

Michal Pařízek 03.06.2022

Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...

Šejkr #79: Tak daleko, tak blízko

Michal Pařízek 20.05.2022

Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace