Republic of Two k předjarnímu počasí, krasosmutnění a lehkým depresím

Jezdím kolem dvakrát týdně do práce, aniž bych tušil o existenci nějakého hudebního klubu. Až jsem si jednoho dne všiml plakátu, že tehdy a tehdy je v nějaké továrně nebo truhlárně koncert nějaké skupiny. Většinou kolidoval termín (práce, jiná akce) anebo se mi nechtělo anebo kapela nebyla podle mého gusta... a až v úterý jsem zaznamenal, že do našich končin zavítá Republic of Two a že je přesun ze soboty na pátek. Asi nějaká tajná, konspirační akce, protože na webu kapely o tomhle koncertu nebyla ani zmínka. Dokonce se mi povedlo přesvědčit bratra, aby šel se mnou. Nevím, zda ho nezlomilo spíš to, že Terezka je hezká holka, takže kdyby se mu nelíbila muzika, může aspoň okukovat čelistku…

Část první: hudební klub Truhlárna
Nevím, proč (informace na webu hovoří jasně) jsem očekával začouzenou hospodu s hracími automaty, plnou místních přestárlých mániček nebo chovanců a chovankyň zdejšího středního odporného učiliště (nebo směs obého) a obával se, že budu nejstarším divákem. Chvála bohu, nekonalo se ani jedno. Po loňském překvapení z pražského klubu Jazz Dock na vánočním koncertě Jany Loty další příjemné překvápko. První byl údiv z velikosti, či spíše malosti (odhadoval bych to na čtyřicet sedících). Takřka domácí, útulné, rodinné prostředí, teplo z krbu, příjemná atmosféra. Samá pozitiva a večerní jistoty, takže snad jediná výtka může směřovat na špatné venkovní označení, protože i když znám Jesenici dobře a ještě koukal do mapy, stejně jsem projel kolem třikrát, než jsem to našel. Ale třeba je to schválně, aby se sem nestahovali místní opilci.

Trošku překvapila cena 300 Kč, což se vzápětí vysvětlilo: stovka je vstupní klubový poplatek (jednou a navždy) a dvě stovky vlastní vstupenka. Očekávali jsme méně, ale s ohledem na „kapacitu sálu“ by se ani vyšší cena nemohla zdát neadekvátní.

Část druhá: Republic of Two
Nějak jsem neměl potřebu škatulkovat a určovat, co Republic of Two hrají za styl, ale pro jistotu, třeba kdyby se někdo ptal: na iTunes jsou v kategorii pop, sami mají na webu indie-folk a pak něco o skandinávské lehkosti a britské melodičnosti. Tak si vyberte. Sám bych přidal náladovka, uklidňující, co se hodí k podzimnímu nebo předjarnímu počasí, krasosmutnění a lehkým depresím.

Kapela hraje v sestavě dva až sedm lidí, přijela však jen „lite verze“, tedy Mikoláš Růžička (akustická kytara, zpěv) a Jiří Burian (elektrická kytara, zpěv, dupání). Což bylo také mé prvotní zklamání, ale, jak se později ukázalo, zcela zbytečné. Asi spolu delší dobu nehráli, protože několikrát během koncertu upozorňovali, co si den předtím nevyzkoušeli. Ano, byla místa, kdy se nemohli dohodnout, kdo začíná, ale kdyby to na sebe sami nenapráskali, leckdo by si toho ani nevšiml. Naopak to dalo celému večeru humorné odlehčení a každý mohl na slyšet a vidět, že je vše živé, žádný playback nebo halfplayback.

Setlist? Těžko říct, opravdu. Po úvodní All I Can Hear Is Gunshot jsem to přestal zaznamenávat a jen poslouchal a nechal se unášet. Vybavím si ještě Springtime Sentiment, Shadows a také skladbu Directions, která zazněla v třídílném filmu HBO o Janu Palachovi Hořící Keř. Hráli přes hodinu a půl, s jednou přestávkou, a přihodili dva přídavky. Zvuk byl výborný (i když osobně bych si dal volume malinko doprava), ale s ohledem na velikost a zatlumení sálu i složení kapely (dvě kytary, dva mikrofony) nebylo mnoho co zkazit. Technická audiofilní: Zajímavé bylo, co ve větších sálech člověk většinou neslyší: zvuk byl slyšet z reproduktorů i z pódia. Například z repráků slyšíte zvuk elektrické kytary prohnaný přes krabičky efektů, přímo z pódia pak zvuk samotné kytary, včetně zvuku způsobeného přejížděním trsátka po strunách. Konec audiofilského dodatku.

Přiznám se, že podobný styl hudby nevyhledávám, cíleně neposlouchám a doma na žádném nosiči nemám (a před týdnem bych ještě dodal, že bych si to ani nestáhl, ani nevypálil), ale nejděte na koncert, když to máte přes kopec za humny a ještě k tomu cestou domů z práce. Přesto, nebo právě proto drze, přiznávám: líbilo se mi to! Na koncertě, po koncertě a líbí se mi to i teď a čím dál tím víc a víc. Dokonce tak, že bych šel znovu. A pokud mohu prosit, příště full verzi s basou. A s Terezkou, pochopitelně.