Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 27.02.2014
Roku 1960 nahrává Sam Cooke píseň ChainGang o údělu černých otroků v Americe. Roku 2004 vychází první deska Moimir Papalescu And The Nihilists, kterou uzavírá jiná píseň ChainGang a kde La Petite Sonia proklamuje „We Are the Gang of the Chain“. Některé pojmy se derou do skutečnosti a poutají na sebe pozornost. Tak se na začátku 21. století v odkazech zjevují Chain And The Gang. Gangy a řetězy prostě táhnou. Asi hlavně ty řetězy.
Při prvním poslechu si člověk říká, že všechny ty postupy už někde slyšel, v Not Good Enough zcela nepokrytě linkují na další hit Sama Cookea Stand By Me, kytara přehrává feeling z 50. až 70. let s podobným dirty zvukem, brousí v bluesových vodách, gospelové back vokály, ač proklatě bílé, ňufají v pozadí. Titulní Music’s Not for Everyone s hypnotickou tamburínou evokuje The End od The Doors a manzarekovské klávesy nás provádějí celou deskou jako hurvínkové boty a po celou dobu se nabízí otázka, proč by někdo chtěl vyvolávat duchy doby dávno minulé? Jenže na druhý poslech si člověk uvědomí, že to vlastně celé funguje. Ono to sakra funguje, jak je to sakra možné? Jak to, že prošla tahle loupež zvukové banky z minulého století? Jak to, že funguje takovéto okultní obcování s mrtvolami vězňů a těžkých osudů?
Vysvětlení je nasnadě. Za A) jsme v Americe a za B) celá nahrávka zní strašně upřímně. Jako by Chain And the Gang tenhle styl právě vymysleli a s lehkostí ho přehrávali. Není tam sice pověstná dravost a šílenství druhé poloviny minulého století (a to je jediná věc, která je usazuje do současnosti), ale místy to na Route 666 opravdu rozjedou (Livin’ Rough, Detroit). Chain And the Gang odkazují na kořeny černého blues a podobně jako mnoho hudebníků před nimi je natírají na bílo. A je to slušnej nátěr.
Podmanivý, zahuhlaný vokál Iana Svenoniuse mumlá příběhy s plnym nosem Boba Dylana. Záměrná zvuková nedokonalost simuluje první nahrávky černých bluesmanů a přidanou hodnotou je teenagerská, juvenilní jakoby nuda. Ta čiší z každé ledabyle vyřknuté věty, která zní jako odpovědi adolescentního výrostka na mentorování přechytralého rodiče. Vzpurně deklamují své teze a nemají to lehké, udržet každého v párty náladě. Jenže celá nahrávka je nabitá optimismem až po střechu a před koncem se ozvou i nezbytné delaye, takže jim to nakonec sežereme i s navijákem. Protože průměrní hudebníci kopírují, kdežto géniové kradou. A Ian Svenonius je génius. Jeho slovy: „Koho to zajímá a proč vlastně ne?“
Chain And the Gang - Music´s Not for Everyone (K Records 2011/2014)
http://chainandthegang.bandcamp.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.