Články / Recenze

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Jirka Převorovský | Články / Recenze | 30.09.2013

Znáte ten pocit, když po dlouhé době uvidíte něco, co dobře znáte, ale ono to přitom vypadá úplně jinak? Jako když se vaše holka vrátí z plastický operace – nepoznáváte ji, ale víte, že někde hluboko pod tím opuchlým ksichtem je někdo, koho dobře znáte. Přesně takhle se to má s novými Nine Inch Nails.

Ne že by se od nich někdy dalo čekat něco bůhvíjak konvenčního. Nová deska sice není tak extrémně „jiná“ jako většina předchozích, přesto upoutá přinejmenším svou podivností. Minimum kytar, osmdesátkové synťáky, zvuky jako z pokřiveného Game Boye kombinované se soundtrackem ke Karate Kidovi. Tiché, plíživé psycho. Hnus – ale většinou v dobrém.

Satellite zní jako cover Jennifer Lopez. Everything alespoň připomene starší NIN. Těžko kritizovat Trenta Reznora za to, že se umělecky posunul jinam. Možná dál, možná ne. Ne že by na tom záleželo. Synťáky a elektroniku obecně měl rád vždycky a tady jednoznačně zvítězily nad tradičními nástroji. Někoho to naštve, jiného potěší. Je to jako soundtrack k cestě na Mars. Kdybyste se vznášeli ve stavu beztíže, určitě by vám toho songy z nové desky řekly víc, než když sedíte doma na zadku a snažíte se z nich vydolovat nějakou energii. Nechápejte to špatně – energie je v nich dost. Ale je to spíš energie diskotéková, energie, která s vámi začne hýbat v přítmí, když okolo probleskují reflektory světelné show. A jinak? Trochu nuda.

Co chvíli už uslyšíte Nine Inch Nails, které máte tolik rádi, natáhnete se po nich, ale hned jsou zase pryč. Zvuky z úvodního menu Maria, jen s vybitou baterkou. Came Back Haunted zní povědomě, ale hlavně díky tomu, že je to jediná písnička, která se z nového alba dostala do širšího povědomí (video Davida Lynche). Jasně, i přes zvuky Tarzanových bicích je to pořád depka, co stojí za poslech, obzvlášť pokud neznáte staré NIN. Nebo možná hlavně pokud je neznáte.

Zůstává Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas, který je hlavním stavebním kamenem všeho, co kdy kapela vytvořila. Zůstává i atmosféra, další specifikum NIN. Přes meditativní vesmírný začátek a rozbředlý prostředek se dostanete až na konec, který zase začne příjemně šlapat (i když to je v případě NIN trochu ošemetné tvrzení) a vy nakonec Trentovi odpustíte i to, co vás mohlo zklamat. Protože v jádru, pod novými plastikami, ať už povedenými nebo ne, jsou to pořád oni. Nebo spíš on. A za to musíte přestárlého prcka milovat, i když občas pěkně zlobí.

Info

Nine Inch Nails - Hesitation Marks (Columbia, 2013)
www.nin.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace