Články / Recenze

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Jirka Převorovský | Články / Recenze | 30.09.2013

Znáte ten pocit, když po dlouhé době uvidíte něco, co dobře znáte, ale ono to přitom vypadá úplně jinak? Jako když se vaše holka vrátí z plastický operace – nepoznáváte ji, ale víte, že někde hluboko pod tím opuchlým ksichtem je někdo, koho dobře znáte. Přesně takhle se to má s novými Nine Inch Nails.

Ne že by se od nich někdy dalo čekat něco bůhvíjak konvenčního. Nová deska sice není tak extrémně „jiná“ jako většina předchozích, přesto upoutá přinejmenším svou podivností. Minimum kytar, osmdesátkové synťáky, zvuky jako z pokřiveného Game Boye kombinované se soundtrackem ke Karate Kidovi. Tiché, plíživé psycho. Hnus – ale většinou v dobrém.

Satellite zní jako cover Jennifer Lopez. Everything alespoň připomene starší NIN. Těžko kritizovat Trenta Reznora za to, že se umělecky posunul jinam. Možná dál, možná ne. Ne že by na tom záleželo. Synťáky a elektroniku obecně měl rád vždycky a tady jednoznačně zvítězily nad tradičními nástroji. Někoho to naštve, jiného potěší. Je to jako soundtrack k cestě na Mars. Kdybyste se vznášeli ve stavu beztíže, určitě by vám toho songy z nové desky řekly víc, než když sedíte doma na zadku a snažíte se z nich vydolovat nějakou energii. Nechápejte to špatně – energie je v nich dost. Ale je to spíš energie diskotéková, energie, která s vámi začne hýbat v přítmí, když okolo probleskují reflektory světelné show. A jinak? Trochu nuda.

Co chvíli už uslyšíte Nine Inch Nails, které máte tolik rádi, natáhnete se po nich, ale hned jsou zase pryč. Zvuky z úvodního menu Maria, jen s vybitou baterkou. Came Back Haunted zní povědomě, ale hlavně díky tomu, že je to jediná písnička, která se z nového alba dostala do širšího povědomí (video Davida Lynche). Jasně, i přes zvuky Tarzanových bicích je to pořád depka, co stojí za poslech, obzvlášť pokud neznáte staré NIN. Nebo možná hlavně pokud je neznáte.

Zůstává Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas, který je hlavním stavebním kamenem všeho, co kdy kapela vytvořila. Zůstává i atmosféra, další specifikum NIN. Přes meditativní vesmírný začátek a rozbředlý prostředek se dostanete až na konec, který zase začne příjemně šlapat (i když to je v případě NIN trochu ošemetné tvrzení) a vy nakonec Trentovi odpustíte i to, co vás mohlo zklamat. Protože v jádru, pod novými plastikami, ať už povedenými nebo ne, jsou to pořád oni. Nebo spíš on. A za to musíte přestárlého prcka milovat, i když občas pěkně zlobí.

Info

Nine Inch Nails - Hesitation Marks (Columbia, 2013)
www.nin.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Dej pozor chlapečku… aneb Racci Ondřeje Hrabala

Valentýna Žišková 23.01.2021

Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace