Články / Recenze

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas

Jirka Převorovský | Články / Recenze | 30.09.2013

Znáte ten pocit, když po dlouhé době uvidíte něco, co dobře znáte, ale ono to přitom vypadá úplně jinak? Jako když se vaše holka vrátí z plastický operace – nepoznáváte ji, ale víte, že někde hluboko pod tím opuchlým ksichtem je někdo, koho dobře znáte. Přesně takhle se to má s novými Nine Inch Nails.

Ne že by se od nich někdy dalo čekat něco bůhvíjak konvenčního. Nová deska sice není tak extrémně „jiná“ jako většina předchozích, přesto upoutá přinejmenším svou podivností. Minimum kytar, osmdesátkové synťáky, zvuky jako z pokřiveného Game Boye kombinované se soundtrackem ke Karate Kidovi. Tiché, plíživé psycho. Hnus – ale většinou v dobrém.

Satellite zní jako cover Jennifer Lopez. Everything alespoň připomene starší NIN. Těžko kritizovat Trenta Reznora za to, že se umělecky posunul jinam. Možná dál, možná ne. Ne že by na tom záleželo. Synťáky a elektroniku obecně měl rád vždycky a tady jednoznačně zvítězily nad tradičními nástroji. Někoho to naštve, jiného potěší. Je to jako soundtrack k cestě na Mars. Kdybyste se vznášeli ve stavu beztíže, určitě by vám toho songy z nové desky řekly víc, než když sedíte doma na zadku a snažíte se z nich vydolovat nějakou energii. Nechápejte to špatně – energie je v nich dost. Ale je to spíš energie diskotéková, energie, která s vámi začne hýbat v přítmí, když okolo probleskují reflektory světelné show. A jinak? Trochu nuda.

Co chvíli už uslyšíte Nine Inch Nails, které máte tolik rádi, natáhnete se po nich, ale hned jsou zase pryč. Zvuky z úvodního menu Maria, jen s vybitou baterkou. Came Back Haunted zní povědomě, ale hlavně díky tomu, že je to jediná písnička, která se z nového alba dostala do širšího povědomí (video Davida Lynche). Jasně, i přes zvuky Tarzanových bicích je to pořád depka, co stojí za poslech, obzvlášť pokud neznáte staré NIN. Nebo možná hlavně pokud je neznáte.

Zůstává Reznorův monotónní, pološílený, znuděný (a kdovíjaký ještě) hlas, který je hlavním stavebním kamenem všeho, co kdy kapela vytvořila. Zůstává i atmosféra, další specifikum NIN. Přes meditativní vesmírný začátek a rozbředlý prostředek se dostanete až na konec, který zase začne příjemně šlapat (i když to je v případě NIN trochu ošemetné tvrzení) a vy nakonec Trentovi odpustíte i to, co vás mohlo zklamat. Protože v jádru, pod novými plastikami, ať už povedenými nebo ne, jsou to pořád oni. Nebo spíš on. A za to musíte přestárlého prcka milovat, i když občas pěkně zlobí.

Info

Nine Inch Nails - Hesitation Marks (Columbia, 2013)
www.nin.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace