Články / Reporty

Ribotovo tiché nocturno

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 21.03.2015

Marc Ribot, americký kytarista z New Jersey, platí za jednoho z nejoriginálnějších hudebníků současnosti. Seznam spoluhráčů, se kterými Ribot hrával, by vydal na několik stránek, nejznámější je asi spolupráce s Tomem Waitsem, Robertem Plantem, Johnem Zornem nebo s Dianou Krall. Do Prahy se vrátil po třech letech. Jen s jednou akustickou kytarou, skládací židličkou a přesýpacími hodinami.

Ještě před svým pražským koncertem v Akropoli poskytl Marc Ribot Rádiu Wave rozhovor, v němž mimo jiné varoval, že večer folk rozhodně neuslyšíte. Nekecal. Chvíli před osmou v Akropoli, ten večer uzpůsobené k sezení, se prostor pomalu zaplňuje. Vstup do sálu je pouze přes Malou scénu s barem, fotografové dostávají varování, aby si ztišili závěrky, Mistr cvakání nerad. Chvíli po osmé sál potemní, ztichnou i poslední kecálci, kužel světla ozáří skládací židli na pódiu a pak přichází Marc Ribot. Beze slov usedá a začne hrát. Melodie postupně nabývá jasnějších obrysů, aby se vzápětí ztratila v méně srozumitelné improvizační změti tónů. Úvodní desetiminutový set se nese naprosto tichým sálem.

Pak Marc Ribot vzhlédne od kytary a se šibalským pohledem v očích otočí velké přesýpací hodiny, které mu trůní na bedně po levé ruce. Jedno přesýpání trvá čtyřicet minut. Se zrnky písku se Marc Ribot stále více noří do své hudební meditace, křehké melodie se mění v disharmonie, tiché pasáže střídají hlasitější, zdá se však, že ne každý dokáže pozorně naslouchat. Po chvíli se začnou do vedlejšího baru trousit návštěvníci koncertu, kteří nutně potřebují pivo. Pár jedinců to vzdává úplně.

Folk to opravdu není, není to ani jazz. Občas sice zaslechnete náznaky, po chvíli už se ale melodie změní hudebně i rytmicky. Ribotova hra je naprosto originální, z větší části improvizace tryskající z momentálního hnutí mysli. Nic podobného už neuslyšíte, ani na dalším Ribotově koncertě. Poslední zrnko písku se přesypalo, hodiny jsou opět otočeny. Bez přestávky se jede dál. Druhá část koncertu se nese ve stejném duchu jako ta první. Po čtyřiceti minutách konec, Mistr se ukloní a zmizí v zákulisí. Potlesk si ho však vyžádá zpět. Poprvé za večer promluví: "Díky. Tohle bude skladba od Beatles." Zahraje While My Guitar Gently Weeps, naříkání imituje nasliněným prstem, kterým přejíždí po dřevě kytary. Tím koncert končí. Ribot se opět vytrácí do zákulisí, tentokrát definitivně. Nadšení fanoušci se sice ještě snaží Mistra přivolat zpět, ale marně.

Info

Marc Ribot (us) 19. 3. 2015 Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace