Články / Reporty

Ribotovo tiché nocturno

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 21.03.2015

Marc Ribot, americký kytarista z New Jersey, platí za jednoho z nejoriginálnějších hudebníků současnosti. Seznam spoluhráčů, se kterými Ribot hrával, by vydal na několik stránek, nejznámější je asi spolupráce s Tomem Waitsem, Robertem Plantem, Johnem Zornem nebo s Dianou Krall. Do Prahy se vrátil po třech letech. Jen s jednou akustickou kytarou, skládací židličkou a přesýpacími hodinami.

Ještě před svým pražským koncertem v Akropoli poskytl Marc Ribot Rádiu Wave rozhovor, v němž mimo jiné varoval, že večer folk rozhodně neuslyšíte. Nekecal. Chvíli před osmou v Akropoli, ten večer uzpůsobené k sezení, se prostor pomalu zaplňuje. Vstup do sálu je pouze přes Malou scénu s barem, fotografové dostávají varování, aby si ztišili závěrky, Mistr cvakání nerad. Chvíli po osmé sál potemní, ztichnou i poslední kecálci, kužel světla ozáří skládací židli na pódiu a pak přichází Marc Ribot. Beze slov usedá a začne hrát. Melodie postupně nabývá jasnějších obrysů, aby se vzápětí ztratila v méně srozumitelné improvizační změti tónů. Úvodní desetiminutový set se nese naprosto tichým sálem.

Pak Marc Ribot vzhlédne od kytary a se šibalským pohledem v očích otočí velké přesýpací hodiny, které mu trůní na bedně po levé ruce. Jedno přesýpání trvá čtyřicet minut. Se zrnky písku se Marc Ribot stále více noří do své hudební meditace, křehké melodie se mění v disharmonie, tiché pasáže střídají hlasitější, zdá se však, že ne každý dokáže pozorně naslouchat. Po chvíli se začnou do vedlejšího baru trousit návštěvníci koncertu, kteří nutně potřebují pivo. Pár jedinců to vzdává úplně.

Folk to opravdu není, není to ani jazz. Občas sice zaslechnete náznaky, po chvíli už se ale melodie změní hudebně i rytmicky. Ribotova hra je naprosto originální, z větší části improvizace tryskající z momentálního hnutí mysli. Nic podobného už neuslyšíte, ani na dalším Ribotově koncertě. Poslední zrnko písku se přesypalo, hodiny jsou opět otočeny. Bez přestávky se jede dál. Druhá část koncertu se nese ve stejném duchu jako ta první. Po čtyřiceti minutách konec, Mistr se ukloní a zmizí v zákulisí. Potlesk si ho však vyžádá zpět. Poprvé za večer promluví: "Díky. Tohle bude skladba od Beatles." Zahraje While My Guitar Gently Weeps, naříkání imituje nasliněným prstem, kterým přejíždí po dřevě kytary. Tím koncert končí. Ribot se opět vytrácí do zákulisí, tentokrát definitivně. Nadšení fanoušci se sice ještě snaží Mistra přivolat zpět, ale marně.

Info

Marc Ribot (us) 19. 3. 2015 Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace