Články / Rozhovory

Rival Sons: A to je naše volba!

Tereza Tůmová | Články / Rozhovory | 17.12.2014

Rival Sons jsou bluesrocková kapela z Kalifornie, momentálně bortící pódia Evropy. Drhnoucím zvukem připomínají jak The Black Keys, tak The White Stripes, ale kromě kytary staví především na fenomenálním rozsahu vokalisty Jaye Buchanana. Stačilo mi slyšet zvukovou zkoušku, abych věděla, že tohle bude jeden z koncertů roku. Ve chvilce volna si se mnou během hraní pinballu popovídal kytarista Scott Holiday.

Máš pinball i doma?
Ne, na to nemám místo, protože tam jsou děti. Musel bych se s nimi o něj dělit.

To ti asi chyběly teď o Díkuvzdání, viď?
Strašlivě moc, ale jinak je štěstí, že jako kapela jsme semknutí, takže jsme Díkuvzdání strávili společnou večeří ve Varšavě.

Rival Sons jsou kalifornská kapela - jak jste se v poušti dostali k blues rocku?
Takhle, my nehrajeme blues, my jsme rocková kapela. Blues jsem objevil už jako dítě a vždycky pro mě bylo zásadní, blues je styl prolínající se spoustou jiných stylů a pro mě byl inspirací, stejně tak jako Yardbirds nebo Rolling Stones. Blues je v Kalifornii populární stejně jako po celém světě. Ty máš ráda blues? Kdo je tvůj oblíbenej bluesman?

John Lee Hooker.
Miluju Johna Lee Hookera! A víš kdo je můj oblíbenej bluesman? Myslím, že není moc známý, Johnův bratranec Earl Hooker, skvělej kytarista, natočil originální verzi You Shook Me, ten song, se kterým se pak proslavil Muddy Waters.

Je ti bližší blues z Mississippi a plantáží nebo blues z Chicaga?
Tohle je těžká otázka, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, obě dvě školy zbožňuju… navíc samy sebe dost reflektují, Chicago vlastně vzešlo z blues Delty…

Blues z Delty bylo dost syrový…
Jo, autentický a syrový, ale tohle zůstalo i v Chicagu a k tomu spousta umanutých kytar. Spousta špinavých, drhnoucích kytar, takže bych se přiklonil k Chicagu a pionýrům té doby, jako byl Muddy Waters a John Lee Hooker, ale skutečná duše je v blues Delty, a to je moje volba, chlapi jako Son House a Robert Johnson.

Viděla jsem tvoje, ve kterém předvádíš všechny svoje kytary a efekty a že jich máš… napadlo mě - používá Jay efekty k vokálům?
Jo, já toho mám spoustu, ale Jay nepoužívá nic, všechno to je jen a jen jeho hlas. Nové album jste složili během tří týdnů, zkoušíte i v mezičase? Ne, to vůbec. My jsme vlastně pořád na cestě, a díky tomu jsme si dost blízcí, takže se pak zavřeme na tři týdny do studia a začneme. Já dám riff, Jay vokály a vrhneme se na to, za hodinu máme song a dalších třicet minut na nahrání.

Loni jste v Praze hráli v klubu 007, který je maličký, letos jste tady ve Futuru, ale…
… ale pořád je dost malý. Loni to bylo snad pro 150 a dnes hrajeme pro 500 lidí a je vyprodáno!

Ale taky jste zvyklí na festivaly a velké publikum.
Jo, hráli jsme i pořádně velké koncerty, ale ani ty menší nevadí. Jasně, hráli jsme třeba pro dva tisíce lidí v Paříži, ale jsme zvyklí, že v této části světa jsou akce menší, včera Varšava 900 lidí, pak byla Vídeň, ještě menší než tady. Na každé tour se to střídá, ale roste to, podívej, od loňska se počet lidí na pražském koncertě ztrojnásobil a my jsme jen rádi.

A pořád máte rádi malé akce?
Určitě! Je to intimní, uzavřené, jsme blízko lidem. Hráli jsme na Rock am Ringu, a tam byli lidi příšerně daleko. Někdy je fajn cítit, že na tebe ostatní dýchají.

A tohle vás žene tolik hrát?
No, vlastně ne. Je to nutnost. Jasně, je spousta lidí, kteří nás chtějí vidět, ale taky je to byznys. A hlavně, sloužíme fanouškům.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.

Protokol: Anna Calvi

redakce 28.05.2019

V protokolu Anna Calvi nepřekvapí jmény jako David Bowie nebo Grace Jones. Kvitujeme nominaci londýnského obchodu Fopp.

Pořadatelská: Adam Svoboda (Kavárna Potrvá)

redakce 27.05.2019

Malý prostor, velké koncerty. Kavárna potrvá oslavila prvních deset let a i letos se podílí na programu festivalu v Boskovicích.

Vstupní prohlídka: Walter Schnitzelsson

redakce 24.05.2019

Slovenští indie rockeři Walter Schnitzelsson vydali začátkem roku nové album a už se chystají na festivalovou sezonu.