Články / Reporty

Robert Alexander: fascinace jako motiv

Robert Alexander: fascinace jako motiv

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 25.04.2014

Existuje Mezinárodní společenství pro sonifikaci a na Academia Film Olomouc vystoupil muž, který od něj pro svou naprosto ojedinělou práci s kosmologickými daty získal cenu za mimořádný přínos. Hudba daná přírodou a Sluncem. Vyprávění o zázraku mysli.

Už Pythagoras tvrdil, že vesmír je plný hudby. Hudba jako věda o poměrech pro něj byla tady na zemi jen částečnou - zaobíral se myšlenkou harmonického souznění těles a meziplanetární hudbou. Pythagorejci mají vzácného následovníka, specialistu Roberta Alexandera. Na 49. ročníku AFO vystoupil se strhujícím workshopem ve dvou časech. Bez předchozí znalostí problematiky byl seminář trochu jako pádem do králičí nory, vzrušivost tématu ale zajistila stoprocentní pozornost. Robert Alexander jakožto přední odborník a tvůrce sonifikace je vynikajícím řečníkem, přednáška byla poučná i zábavná. Donutila nás přemýšlet v různých asociacích: organické vs neorganické, implosivní vs explosivní, konstruktivní vs dekonstruktivní... zvuky, zdroje ozvučení a předměty ozvučení. A centrem všeho jeho práce je Slunce - střed naší soustavy jako inspirace a fascinace jako motiv.

Sonifikace Slunce a vesmírných těles má několik rovin. Dá se na ni pohlížet také jako na výsostný lidský úkol, reprezentovat vesmírné dění v jeho oživlé podobě. Nejpodstatněji ale vyzněl samotný proces tvorby - je vzhůru nohama. Alexandrovo dílo nevzbuzuje aktivitu, naopak z ní vychází. Hovoří o sobě nikoli jako o skladateli, ale zvukovém designerovi. Hudbu nevynalézá, ale detekuje. Spolupracuje s NASA, která ho zásobuje stovkami nekonečných sloupců - laboratorní čísla popisují intenzitu, rychlost, intervaly, tlak, frekvence či periodicitu (slunečních erupcí, větrů a aktivit). Veškeré ozvučení je tak de facto již "zadáno", Alexandr jej pouze zpřítomnňuje, zprostředkovává. Hodnota jeho práce je ale obrovská - vyprávěl o celoživotně nevidomé ženě, která při poslechu jeho nahrávek "neslyší, ale vidí denní světlo" a dokáže ho popsat. Ukázka proměny ohromujícího množství grafů v jednotlivé hrací stopy byla nad mé chápání, je to přeci jen inženýrská práce. Tvrdá numerická fakta přetavená v hřejivé umění jsou vlastně velkým zázrakem lidské mysli. Nicméně Alexandr je skromný a zásluhu připisuje samotné přírodě. Pouštěl uměle vytvořené beaty a otřesy litosferických desek nebo bouřkových mračen. Nechal nás hádat, které zvuky jsou přírodní a které syntetické. Demonstroval, co všechno se z původního záznamu dozvíme, pustíme-li si ho izolovaně, bez vizuální složky. Země se neustále ozývá a sonifikace je cestou poznání a rozeznění toho, co universum nabízí. Sonifikačním aktem je třeba i pípání přístroje pro měření tepu, práce Alexandera ale hraničí s orchestrálními kompozicemi. Bylo to poutavé, AFO!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace