prof. Neutrino | Články / Reporty | 07.07.2016
… a je konec. Skončil další ročník festivalu Rock for People, pořádný již tradičně v areálu královéhradeckého letiště. Osobně takovýto tip festivalu příliš nevyhledávám, ale nejen úterní vyvrcholení slibovalo velmi zajímavého i pro hudební fajnšmekry orientujících se na alternativní odnože hip hopu a elektroniky. Hlavní scénou tak byl stan, který dostal orientační název Šapitó Stage. Selektivní přístup, méně mnohdy znamená více.
Prvním bonbónkem byl rapper, básník, herec a aktivista Saul Williams, který dle předpokladu vystoupil jako one man projekt, ale měl za zády působivou videoprojekci, na níž se zjevovaly tváře a citáty známých politických aktivistů a umělců. V půli setu pak Williams sestoupil z pódia a za doprovodu The Noise Came from Here dostal obecenstvo do rituálního varu tleskajícího kmene. Přehrál všechny skladby z posledního alba Martyr Loser King, které vypráví příběh horníka-hackera z Burundi, který tam započal světovou revoluci. Po vystoupení se Williams chopil svoji brašny a skrze publikum odešel za svým dalším posláním (anebo na pivko).
Hned po Williamsovi okupovalo pódium radikální combo Ho99o9 (čti „Horror“), které po vzoru Death Grips mixuje prvky elektroniky, hip hopu a hardcore s notnou dávkou originality a nespoutané energetické nálože. A nemilosrdně vytloukalo zbytky příčetnosti z křepčícího publika pod pódiem. Gró setu tvořil nový počin Dead Bodies in the Lake, který upomíná až na někdejší zvukově silové projekty typu Suicide, avšak se současnou electrocore queer vizáží. Na všechno stačili dva rappeři a jeden bubeník. Pekelné energie měli na rozdávání.
Headlinerem byli bristolští zakladatelé triphopové scény a průzkumníci temných stránek mysli - Massive Attack. Pokud někde zaznělo, že jejich hudba už dnes není aktuální, tak jejich pódiová show určitě ano. Za jejich zády probíhala projekce připomínající letištní informační tabuli, kde se střídalo jak jasné poselství - Solidarity, Together, Join, Accept, Respect, Open, tak jejich odmítavé vyjádření k brexitu, politické zprávy v češtině nebo vlajky různých států světa. Nejnaléhavěji zapůsobila simulace času odletů, když za názvy měst vždy naskočilo slovo Cancelled. Vystoupení představovalo průřez jejich tvorby, především pak věci z nejrespektovanějšího alba Mezzanine, ale nechyběly ani skladby z posledního EP Ritual Spirit. Překvapením bylo, když šestici hudebníků na pódiu v půli „neplánovaně“ doplnilo trio Young Fathers, které zahrálo vedle jejich společné skladby Voodoo in My Blood i tři další songy. 2 v 1. Masivní útok proběhl beze ztrát na životech.
Na úplný závěr vystoupila i u nás velmi oblíbená hiphopová figura a stand up vypravěč Austronautalis. Ten si to užíval nad míru a dal všechny svoje hity a jakkoliv upřednostňuji jeho podání s kapelou, i one man show stojí za pozornost, už jen pro ten rozjásaný dav vůkol.
Rock for People je věrný multižánrovosti, tedy stylově nevyhraněné dramaturgii pro všechny bez rozdílu. Z toho pramení fakt, že se tu občas potkává nepříliš kompatibilní hudební směska. Jednak jde na ruku spíš „klasickému“ publiku, kterému stačí slyšet po desáté Tři sestry, Monkey Bussines nebo si jít zakřepčit na The Offspring, pak je tady i zastoupení aktuálních kapel typu The 1975, Chvrches nebo Enter Shikari pro nevyhraněnou „mládež“. Překvapivě nechyběla, byť možná trochu zbytečná, DJ Stage, kde se prostřídali klasici české taneční hudby, našla se však i výživná potrava pro náročnějšího posluchače, což vedle pondělních Suuns splňovaly i výše zmíněné projekty. Uvidíme, co bude dál. Příště bych si dal třeba Portishead.
Rock for People
5. 7. 2016 Festivalpark, Hradec Králové
foto © Tomáš Valda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.