Články / Sloupky/Blogy

Rock for People: cenou prožitků

Rock for People: cenou prožitků

ScreamJay | Články / Sloupky/Blogy | 08.07.2016

Zvířátko na konec Televizních novin a připálená půlka ksichtu. Svět se vždycky strašně rychle vrací do všedních kolejí. Nebo jinak, jsou chvíle, který prostě musíte prožít, abyste si připomněli, jak (ne)skutečný život vlastně je a často k nim vede docela dlouhá cesta. Jako třeba vlakem do Hradce a pak čekat na setmění. Pokud jsou zmatky zábava, tak ten "homemade" areál svou funkci bezezbytku plní. Jenže, stejně jako vloni, je mi víc než jasné, že tohle místo skutečnou atmosféru netvoří, tady ji (víc než kde jinde) tmelí lidi.

Jaká je vlastně cena takového prožitku? Jak je možný, že ranní karban v nonstopáči, při nekonečným čekání na první vlak, může být památnější než některá živá muzika? U vymodleného espressa si letmo připouštím, že tolik politické agitky na veskrze pozérské akci jednoduše neobhájím. Ne, pozérství v tomhle případě neznamená nic negativního, v Hradci prostě vědí, na koho cílí a především v jaké formě. Navíc, doba potřebuje jasná a silná prohlášení, už proto, že se kolem ztrácí přirozená rovnováha věcí a že muzika má tu sílu taková sdělení podtrhnout. Dělat je pro všechny intenzivní, zapamatovatelná, srozumitelná. Anti-Flag postoje lety nemění, takže jasný "fuck off police brutality, fuck off homophobia", Saul Williams dává názorům umělecký rozměr, ale u Massive Attack, i přes aktuální postoje k brexitu, bych se bez té politiky klidně obešel.

Vždycky je co pít. Bar nebo výčep na každém druhém kroku. A když je vody málo, vyděšená výčepní ohlašuje, že se "něco žene". Déšť, slunce, déšť, tohle k věci zkrátka patří. Vlastně od samého začátku zažívám to jisté loňské deja vu - celodenní čekání na nostalgii, kterou bych stejně radši viděl před deseti lety. Muzika, co nosí skiny džíny? Kupodivu mě ten úvodní posthardcore Our Last Night docela baví, jakože jsem "čerstvej". Anti-Flag plavou po lidech, vztyčený prostředníky, jeden velký circlepit, Power to the Peaceful, do davu letí taky bicí. Cover Should I Stay or Should I Go, jsem houby punkáč, z pleši číro nepostavíš, ale i tohle docela funguje. Na Eter Shikari jsem naopak sázel, veselej bordel, kdo neskáče není trancecore, jenomže tentokrát mě mimozemšťani nedokážou strhnout. Zábavná stop-motion vložka, třetí kytara dává muzice konečně "koule", ale nejpuntíkatější košile rozpaky nerozčeří.

Ostatně i samotný závěr festivalu můžu dramaturgicky označit za (přinejmenším) riskantní. Po náloži indie rocku a punku, hiphopový trojboj a Chvrches, muzika do sluchátek, kterou si naživo dávám zpovzdálí. Saul Williams na mě nepůsobil kompaktně, jako by on i hudební podklad hráli vlastní ligu, nedokázali souznít. Sami v sobě, ani s nepočetným publikem. Nezbývalo mi než vsadit na kapelu, kterou bych raději viděl pod střechou. Publikum kolem mírně "zestárlo", pár líných dešťových kapek do zátylku, rudě nasvícená scéna, které dominovaly dvě soupravy bicích. Massive Attack už možná ztratili svou aktuálnost, přesto si nemyslím, že by vlastní hloubku a legitimitu museli jakkoliv obhajovat skrze (politická) prohlášení. Epileptická světelná show, Kraftwerk bez robotů, všechny atributy velkého festivalového setu. Chvílemi hodně "na sílu" a jindy zas neskutečně autentické. Zavřít oči, aby byl člověk blíž, znamenalo ztratit krok s příběhem. Navíc taneční krace hostujících Young Fathers, úplnej šedesátkovej Karel Gott. Ta otázka už padla, jaká je tady cena prožitku? Je to ten okamžik, kdy veškerou minulost vyměníte za prchavou přítomnost, při které do ticha vydechnete: "byl jsem u toho"? Nesejde na tom, jak dlouho tenhle okamžik vydrží, podstatné je být součástí příběhu.

Příběh letošního Rock for People mi byl, i přes odvážnou a pestrou dramaturgii, opět poněkud vzdálený a z dílčích doteků si odnáším víc té nostalgie, než prchavé, krásné přítomnosti. Možná si, jednoduše, nejsme souzeni.

Info

Rock for People
5. 7. 2016 Festivalpark, Hradec Králové

Foto © Tomáš Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace