Články / Sloupky/Blogy

Rock for People: cenou prožitků

Rock for People: cenou prožitků

ScreamJay | Články / Sloupky/Blogy | 08.07.2016

Zvířátko na konec Televizních novin a připálená půlka ksichtu. Svět se vždycky strašně rychle vrací do všedních kolejí. Nebo jinak, jsou chvíle, který prostě musíte prožít, abyste si připomněli, jak (ne)skutečný život vlastně je a často k nim vede docela dlouhá cesta. Jako třeba vlakem do Hradce a pak čekat na setmění. Pokud jsou zmatky zábava, tak ten "homemade" areál svou funkci bezezbytku plní. Jenže, stejně jako vloni, je mi víc než jasné, že tohle místo skutečnou atmosféru netvoří, tady ji (víc než kde jinde) tmelí lidi.

Jaká je vlastně cena takového prožitku? Jak je možný, že ranní karban v nonstopáči, při nekonečným čekání na první vlak, může být památnější než některá živá muzika? U vymodleného espressa si letmo připouštím, že tolik politické agitky na veskrze pozérské akci jednoduše neobhájím. Ne, pozérství v tomhle případě neznamená nic negativního, v Hradci prostě vědí, na koho cílí a především v jaké formě. Navíc, doba potřebuje jasná a silná prohlášení, už proto, že se kolem ztrácí přirozená rovnováha věcí a že muzika má tu sílu taková sdělení podtrhnout. Dělat je pro všechny intenzivní, zapamatovatelná, srozumitelná. Anti-Flag postoje lety nemění, takže jasný "fuck off police brutality, fuck off homophobia", Saul Williams dává názorům umělecký rozměr, ale u Massive Attack, i přes aktuální postoje k brexitu, bych se bez té politiky klidně obešel.

Vždycky je co pít. Bar nebo výčep na každém druhém kroku. A když je vody málo, vyděšená výčepní ohlašuje, že se "něco žene". Déšť, slunce, déšť, tohle k věci zkrátka patří. Vlastně od samého začátku zažívám to jisté loňské deja vu - celodenní čekání na nostalgii, kterou bych stejně radši viděl před deseti lety. Muzika, co nosí skiny džíny? Kupodivu mě ten úvodní posthardcore Our Last Night docela baví, jakože jsem "čerstvej". Anti-Flag plavou po lidech, vztyčený prostředníky, jeden velký circlepit, Power to the Peaceful, do davu letí taky bicí. Cover Should I Stay or Should I Go, jsem houby punkáč, z pleši číro nepostavíš, ale i tohle docela funguje. Na Eter Shikari jsem naopak sázel, veselej bordel, kdo neskáče není trancecore, jenomže tentokrát mě mimozemšťani nedokážou strhnout. Zábavná stop-motion vložka, třetí kytara dává muzice konečně "koule", ale nejpuntíkatější košile rozpaky nerozčeří.

Ostatně i samotný závěr festivalu můžu dramaturgicky označit za (přinejmenším) riskantní. Po náloži indie rocku a punku, hiphopový trojboj a Chvrches, muzika do sluchátek, kterou si naživo dávám zpovzdálí. Saul Williams na mě nepůsobil kompaktně, jako by on i hudební podklad hráli vlastní ligu, nedokázali souznít. Sami v sobě, ani s nepočetným publikem. Nezbývalo mi než vsadit na kapelu, kterou bych raději viděl pod střechou. Publikum kolem mírně "zestárlo", pár líných dešťových kapek do zátylku, rudě nasvícená scéna, které dominovaly dvě soupravy bicích. Massive Attack už možná ztratili svou aktuálnost, přesto si nemyslím, že by vlastní hloubku a legitimitu museli jakkoliv obhajovat skrze (politická) prohlášení. Epileptická světelná show, Kraftwerk bez robotů, všechny atributy velkého festivalového setu. Chvílemi hodně "na sílu" a jindy zas neskutečně autentické. Zavřít oči, aby byl člověk blíž, znamenalo ztratit krok s příběhem. Navíc taneční krace hostujících Young Fathers, úplnej šedesátkovej Karel Gott. Ta otázka už padla, jaká je tady cena prožitku? Je to ten okamžik, kdy veškerou minulost vyměníte za prchavou přítomnost, při které do ticha vydechnete: "byl jsem u toho"? Nesejde na tom, jak dlouho tenhle okamžik vydrží, podstatné je být součástí příběhu.

Příběh letošního Rock for People mi byl, i přes odvážnou a pestrou dramaturgii, opět poněkud vzdálený a z dílčích doteků si odnáším víc té nostalgie, než prchavé, krásné přítomnosti. Možná si, jednoduše, nejsme souzeni.

Info

Rock for People
5. 7. 2016 Festivalpark, Hradec Králové

Foto © Tomáš Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Preview: Crime & the City Solution

redakce 21.06.2022

Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.

Vstupní prohlídka: Tramhaus (nl)

redakce 20.06.2022

Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.

Šejkr #81: Me miras pero no me ves

Michal Pařízek 17.06.2022

Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…

Ment 2022 – To nejlepší

redakce 13.06.2022

První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.

Primavera Sound 2022 – to nejlepší

redakce 06.06.2022

Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace