Články / Reporty

Rock for People ve znamení retra

Rock for People ve znamení retra

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 07.07.2014

Závěrečné festivalové dny bývají kruté, probdělé noci a polní podmínky si vybírají svou daň - stanové městečko tradičně připomíná kulisy post-apokalyptického filmu a návštěvníci se změní v oživlé mrtvoly, zoufale toužící po oáze stínu. Nelehkého úkolu probrat ospalé publikum se chopili slovenští Walter Schnitzelsson - energický rock’n’roll střídaly uhlazené, ale o to chytlavější popěvky, které přihlížející postupně přiváděly do varu. Body navíc si vysloužili také za vtipnou a bezprostřední komunikaci. Nehudební zpestření nabídl bohatý doprovodný program, za pozornost stála filmová přehlídka v jednom z hangárů, improvizované koupaliště přímo v areálu nebo skateboardová exhibice na vertikální rampě.

Angličani The Feud od začátku působili jako doma a není divu, když u nás už odehráli řadu koncertů. Kytarovku britského střihu naředili chytlavými elektronickými podmazy a úspěch byl zaručen. Vlnu retra, která se táhla celým sobotním programem, odstartovali Blue Effect s rozhlasovým big bandem Gustava Broma. O chvíli později na ně navázali náctiletí delikventi The Strypes, kteří se vrátili zpátky ke kořenům rockové hudby a nabídli poctivý šedesátkový revival se vším všudy – prim hrála vypilovaná image, floutkovská arogance a archaická kytarová sóla. Otázkou zůstává, nakolik své vystoupení brali skutečně vážně, ovšem zábavná show vyzněla v dnešní době posedlé aktuálními trendy jako malé zjevení, škola ro(c)ku v praxi.

Hlavním tahákem sobotního programu se dle očekávání stalo megalomanské vystoupení Lucie, která se po vyprodaném comebackovém turné minimálně na další dva roky opět odmlčí. Předsudky stranou, Lucie patří k tomu nejlepšímu, co tuzemský hlavní proud po roce 1989 vyprodukoval - přímočarý pop-rock se všemi plusy i minusy, jako jsou podbízivost, prázdné veršotepectví nebo velká gesta. Lucie na Rock for People od začátku rezignovala na moment překvapení a držela se osvědčeného scénáře, což patnáctitisícový dav fanoušků více než kvitoval. Sborový zpěv prakticky nebral konce, ať už se kapela vytasila s hymnou Amerika nebo zapadlým singlem ze začátku kariéry. Propracovaná pódiová show včetně pyrotechnických efektů snesla srovnání se zahraničními hvězdami a čtveřice Koller, Kodym, P.B.CH. a Dvořák podala profesionální výkon, přestože o týmovém duchu nemohla být ani řeč - dění na scéně připomínalo spíše souboj o světla reflektorů a hranice sebeparodie byla místy povážlivě blízko. Dvouhodinová délka setu byla poslední festivalový den na část návštěvníků příliš, přitom by neškodil kritičtější přístup k vlastní tvorbě a vyřazení dnes už pouze úsměvných skladeb Trumpety, Zkamenělý dítě nebo Kengi. O poznání minimalističtější zážitek slibovala na talentové Zoot Stage dvoučlenná dívčí formace Deap Vally, která se zhlédla v těžkotonážních riffech Led Zeppelin a Black Sabbath. Poté se už rozhostila tradiční festivalová diskotéka, kdy se reprodukovaná hudba ozývala na každém rohu.

Oslava dvacátých narozenin Rock for People proběhla hladce, bez nejmenšího zaváhání. Pořadatelé naplno zužitkovali nasbírané zkušenosti, absenci velkých jmen vynahrazovaly mladé hudební objevy a počasí i přes nepříznivou předpověď vyšlo na jedničku, jedinou kaňkou tak byla nižší návštěvnost než obvykle.

Info

Rock for People
5.7. 2014, Festivalpark, Hradec Králové

foto © Nikola Hrušáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.