Články / Reporty

Rock for People ve znamení retra

Rock for People ve znamení retra

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 07.07.2014

Závěrečné festivalové dny bývají kruté, probdělé noci a polní podmínky si vybírají svou daň - stanové městečko tradičně připomíná kulisy post-apokalyptického filmu a návštěvníci se změní v oživlé mrtvoly, zoufale toužící po oáze stínu. Nelehkého úkolu probrat ospalé publikum se chopili slovenští Walter Schnitzelsson - energický rock’n’roll střídaly uhlazené, ale o to chytlavější popěvky, které přihlížející postupně přiváděly do varu. Body navíc si vysloužili také za vtipnou a bezprostřední komunikaci. Nehudební zpestření nabídl bohatý doprovodný program, za pozornost stála filmová přehlídka v jednom z hangárů, improvizované koupaliště přímo v areálu nebo skateboardová exhibice na vertikální rampě.

Angličani The Feud od začátku působili jako doma a není divu, když u nás už odehráli řadu koncertů. Kytarovku britského střihu naředili chytlavými elektronickými podmazy a úspěch byl zaručen. Vlnu retra, která se táhla celým sobotním programem, odstartovali Blue Effect s rozhlasovým big bandem Gustava Broma. O chvíli později na ně navázali náctiletí delikventi The Strypes, kteří se vrátili zpátky ke kořenům rockové hudby a nabídli poctivý šedesátkový revival se vším všudy – prim hrála vypilovaná image, floutkovská arogance a archaická kytarová sóla. Otázkou zůstává, nakolik své vystoupení brali skutečně vážně, ovšem zábavná show vyzněla v dnešní době posedlé aktuálními trendy jako malé zjevení, škola ro(c)ku v praxi.

Hlavním tahákem sobotního programu se dle očekávání stalo megalomanské vystoupení Lucie, která se po vyprodaném comebackovém turné minimálně na další dva roky opět odmlčí. Předsudky stranou, Lucie patří k tomu nejlepšímu, co tuzemský hlavní proud po roce 1989 vyprodukoval - přímočarý pop-rock se všemi plusy i minusy, jako jsou podbízivost, prázdné veršotepectví nebo velká gesta. Lucie na Rock for People od začátku rezignovala na moment překvapení a držela se osvědčeného scénáře, což patnáctitisícový dav fanoušků více než kvitoval. Sborový zpěv prakticky nebral konce, ať už se kapela vytasila s hymnou Amerika nebo zapadlým singlem ze začátku kariéry. Propracovaná pódiová show včetně pyrotechnických efektů snesla srovnání se zahraničními hvězdami a čtveřice Koller, Kodym, P.B.CH. a Dvořák podala profesionální výkon, přestože o týmovém duchu nemohla být ani řeč - dění na scéně připomínalo spíše souboj o světla reflektorů a hranice sebeparodie byla místy povážlivě blízko. Dvouhodinová délka setu byla poslední festivalový den na část návštěvníků příliš, přitom by neškodil kritičtější přístup k vlastní tvorbě a vyřazení dnes už pouze úsměvných skladeb Trumpety, Zkamenělý dítě nebo Kengi. O poznání minimalističtější zážitek slibovala na talentové Zoot Stage dvoučlenná dívčí formace Deap Vally, která se zhlédla v těžkotonážních riffech Led Zeppelin a Black Sabbath. Poté se už rozhostila tradiční festivalová diskotéka, kdy se reprodukovaná hudba ozývala na každém rohu.

Oslava dvacátých narozenin Rock for People proběhla hladce, bez nejmenšího zaváhání. Pořadatelé naplno zužitkovali nasbírané zkušenosti, absenci velkých jmen vynahrazovaly mladé hudební objevy a počasí i přes nepříznivou předpověď vyšlo na jedničku, jedinou kaňkou tak byla nižší návštěvnost než obvykle.

Info

Rock for People
5.7. 2014, Festivalpark, Hradec Králové

foto © Nikola Hrušáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace