Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.07.2016
Poslední festivalový den nabídl nejrozmanitější večerní program. Fanoušci kytarových formací, kterým nestačili dva dny plné rocku, dostali poslední dávku tvrdých riffů a moshpitů během podvečera. Anti-flag totiž střídali Enter Shikari. Tyto formace k nám jezdí velmi často, takže sázka na jistotu, kterou fanoušci vždy přijmou s nadšením. To stejné platí i pro The 1975, jejichž tvorba sklouzává k popu, na který slyší především ženské publikum, přesto si zachovávají tvář rozevlátých rockerů.
Žijeme v době, kdy charizmatičtí interpreti, jakým je i Saul Williams, nepotřebují za zády kapelu, ale vystačí si s MacBookem a promyšlenou prezentací. Básník, zpěvák, rapper, herec ale především člověk, kterému není lhostejný svět, ve kterém žije… Globální problémy jako sociální nerovnost, genderová diskriminace, nástrahy globalizace nebo snadno napadnutelné systémy - stručný výčet toho, s čím se vypořádává na své únorové konceptuální desce MartyrLoserKing. Naživo k ní přidává i projekci/koláž, která vedle sloganů nabízí i symbolické obrazce ze zemí třetího světa. Úchvatná byla i umělcova dikce a prezentace textů, když z úderného rapu přecházel k melodickým refrénům, velkou část koncertu pak strávil přímo mezi lidmi. Tančit, a přitom brečet, smíšené pocity a husí kůže nejlépe vystihnou atmosféru ve stanu. Diváci si dokonce vydupali extra báseň navíc, po které Williams sestoupil ze stage a šel si s nimi povídat.
Koncert CHVRCHES byl ideální bezstarostnou hodinkou, kterou si každý návštěvník zasloužil. Pozornost poutala především excentrická zpěvačka Lauren Mayberry. Žvýkačkový syntpop zabavil, ale hlavním bodem festivalu byl koncert Massive Attack, který odpověděl na otázku, jestli tuhle kapelu v roce 2016 ještě potřebujeme. Tedy otázku, která rezonovala napříč recenzemi na jejich aktuální EP Ritual Spirit.
fotogalerii z poslední dne hledejte zde
Ano, takovou kapelu potřebujeme, hlavně pak kvůli jejímu společenskému přínosu. Koncertu kralovala vizuální show, jejíž nápisy byly částečně přeloženy i do češtiny a která byla připomenutím základních lidských hodnot, které je potřeba neustále vyzdvihovat. Zvláštní nádech prezentace dostala i ve světle nedávného brexitu, proti kterému se Massive Attack už několikrát hlasitě vymezili. Nejsilnější byl však obraz ženy s šátkem a českým nápisem „Jsme v tom spolu“. Nečekané bylo přizvání Young Fathers, tedy skupiny, v jejíž tvorbě rezonují podobná témata. Mimo společnou skladbu z letošního EP zazněly i tři další, mezi kterými nejvíce vynikla Old Rock N Roll s refrénem opakujícím název jejich poslední desky - White Men Is Black Men Too.
Kdo neměl dost rapu, mohl festival uzavřít spolu s Astronautalisem, jehož vystoupení patřilo k těm nejenergičtějším a dost možná i nejvtipnějším, když během setu postupně selhaly domluvy s osvětlovačem, který na opakovaný pokyn „Chci tady mít větší tmu!“ zhasl všechna světla ve stanu. Astronautalis pak sestoupil mezi lidi a vyšvihl pár kousků přímo mezi nimi…
Poslední den akce dokázal, že Rock for People není jenom žánrově vyhraněný festival, ale že dokáže zaujmout různorodé hudebními fanoušky.
Rock for People
5. 7. 2016 Festivalpark, Hradec Králové
foto © Tomáš Valda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.