Články / Recenze

Rock’n’roll v srdci (memoáry Ivo Pospíšila)

Rock’n’roll v srdci (memoáry Ivo Pospíšila)

Jiří Zahradnický | Články / Recenze | 03.10.2015

Spolupracovník Plastic People of the Universe, člen DG 307 a dalších kapel a dlouholetý frontman Garáže Ivo Pospíšil nepatří k rockerům se zduřelým egem. Jeho vzpomínková knížka Příliš pozdě zemřít mladý je věcná, přímočará, místy i vtipná, ale především dost věrohodná.

Proč věrohodná? Tak zaprvé, Pospíšil je vnímavý člověk se zdravým úsudkem a dobrou pamětí, a zadruhé, protože na rozdíl od většiny „androšů“ nikdy moc nepil, jsou jeho vzpomínky mnohem míň mlhavé. Pospíšilův věcný, místy téměř lapidární způsob vyprávění je cenný především proto, že český underground je už dlouhá léta opředen mnoha mýty; paměť však, jak známo, často klame a navíc, lidé nejednou vnímají stejné věci úplně rozdílRock´n´roll v srdci (memoáry Ivo Pospíšila)ně. Proto se Pospíšilův pohled může nejen v detailech, ale i v zásadnějších věcech lišit od toho, co ve svých vzpomínkách již dřív zachytili Hlavsa, Jirous nebo Chadima.

I když Pospíšilova kniha nemá vysloveně demytizační charakter, český underground v jeho podání působí dost tragikomickým dojmem. Ovšem každý, kdo prožil alespoň část popisované doby, dobře ví, jak odvážný byl v podstatě jakýkoli otevřený protest. Proto není divu, že se z toho, aby „parta mániček mohla mlátit do kusu plechu, nebo spíš aby za to nešla sedět“, stalo politikum.

Příliš pozdě zemřít mladý je knížka o člověku, kterému se už v dětství stala hudba vším a o něco později se víceméně náhodou ocitl v okruhu kolem raných Plastic People of the Universe. Je to četba o krátkých i celoživotních přátelstvích, křivdách, podrazech, úspěších a pádech i obavách z věčných policejních represí. Pospíšil sám sebe líčí jako činorodého člověka, který nikdy neměl rád hospodské „jalové tlachání“ a do undergroundové sekty zmítané nekonečnými žabomyšími spory se svou slabostí pro přímočarý rock´n´roll nikdy úplně nezapadl. Proto není divu, že byl během let z různých hudebních společenství hned několikrát exkomunikován; nejprve Rock’n’roll v srdci (memoáry Ivo Pospíšila)z undergroundu, poté z alternativy a nakonec i z kapel, které sám zakládal. Brzy pochopil, že pravidla smečky jsou neúprosná: „Když totiž nějakým způsobem vyčnívám, těm, co smečkou hýbají, překážím a musím být vyhnán…“

Pospíšil si v knize zachovává věcný tón, sám sebe vidí velmi střízlivě a nikomu nepoklonkuje, spíš naopak. Překvapivě nešetří ani své dlouholeté přátele Pavla Zajíčka a Mejlu Hlavsu; vůbec nejhůř však z knihy vychází Milan Knížák, který v proslul ideovými spory s hlavním teoretikem undergroundu Ivanem Jirousem. Pospíšil ho zmiňuje hned na dvou místech na začátku knihy, nejprve v souvislosti s happeningem Keep Together, který Knížák sice vymyslel, ale pak se ho raději nezúčastnil, a poté ještě v souvislosti s koncertem v Českých Budějovicích, který skončil brutálním policejním zátahem.

K ústupu zavelel náš hrdina největší, sám Milan Knížák, což pro nás znamenalo totéž, jako kdyby husitů zavelel k ústupu sám Žižka. Jenže Knížák není Žižka. Schoulil se na zadní sedadlo mého tudora, přikryl se velkým bubnem DG 307 a odtud tiše řval: „Jdou po mně! Jeď!“

Zbaběle jsme uháněli ku Praze a neměli jsme ani ponětí o tom, jak policejní úderka máničky zmasakrovala, jak je za neustálého mlácení zahnala na nádraží a jak je tam nechala projít legendární pendrekovou uličkou až do speciálně vypraveného vlaku. Já se o tom dověděl až druhý den U dvou slunců. Mejla už tam seděl nad půllitrem a s tragickým výrazem ve tváři mě přivítal: „Je to úplně v prdeli…“ A ono to tak opravdu bylo.

Rock’n’roll v srdci (memoáry Ivo Pospíšila)V hustě zalidněné knížce, v níž Pospíšil popisuje i některé až komické proměny lidí po pádu společného nepřítele, se v Praze mihne i přívětivý Frank Zappa a nesnesitelně arogantní Lou Reed. Po vyloučení z Garáže Pospíšil hraje v kapele s Ivanem Králem a kromě toho se začíná věnovat manažerské, promotérské a obchodní činnosti, zejména v souvislosti s vybudováním pražského klubu Radost FX. Z pádu na dno na přelomu posledního desetiletí ho vytáhne opět hudba. Má svůj pořad Radiu 1 a začíná vystupovat po klubech jako DJ s pořadem Tea Jay Ivo. V něm se vrací do 50. a 60. let, do doby, jak tvrdí, „kdy měla hudba ještě sílu“. V tom se mýlí, hudba sílu neztratila, změnily se jen okolnosti jejího vnímání a „silnou“ hudbu je třeba na dnešní naprosto nepřehledné scéně víc hledat. Pokud však tato víra dává jeho práci smysl, je to krásné.

Info

Ivo Pospíšil, Vladimír Jurásek - Příliš pozdě zemřít mladý (BiggBoss, Praha 2015)
www.biggboss.cz/news/3574

Autor textu je spolupracovník magazínu Full Moon a provozuje kulturní blog www.moderni-revue.cz.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.