Články / Recenze

Rock’n’roll? Jo, jo, jo... (Black Country Communion)

Rock’n’roll? Jo, jo, jo... (Black Country Communion)

Bára Vondrášková | Články / Recenze | 10.12.2012

Máte rádi rock’n’roll? Pořádnej nářez? Zvuk jako od kapel sedmdesátých let tvořenej lidma, kteří doopravdy ovládají svoje nástroje? Jestli kývete hlavou jakože ,,jo, jo, jo“, poslechněte si nový Black Country Communion. Ale radím vám, radši víckrát než jenom jednou. Každé album BCC, jak plyne z výzkumů prováděných na mně a dvou mých kamarádech, má totiž tu (ne)výhodu, že se zdá být tím lepší, čím víckrát bylo poslechnuto. Ale pak to stojí za to. Jejich první dvě desky jsem byla schopná poslouchat do zblbnutí. Bohužel, u Afterglow jsem se přes pátý poslech zatím nedostala...

Black Country Communion, takzvaná superskupina, jak už se stává jakýmsi zvykem/klišé nazývat skupiny složené z muzikantů známých z dřívějška, připomíná svým zvukem tatínky žánru: Led Zeppelin, Deep Purple a další. Není se čemu divit, vždyť s nimi má leccos společného. Hlavně ale spolupracuje s producentem Kevinem Shirleym, kterého snad není nutné představovat. S ním ani není možné nemít skvělý a původní zvuk: Les Paul plus Bonamassa plus hammondky či jiné klávesy plus výrazná rytmika (Jason Bonham, komu to příjmení nic neříká?) plus Hughesův ukňouraný ječák plus hutné riffy s neobvyklým rytmickým členěním, to je, oč tu běží. Že si tenhle zvuk udrželi i na třetí desce, je poznat okamžitě, od prvního tónu úvodní Big Train. Stejně jako u té následující. I té třetí. A tak dál... Až to začíná být trochu monotónní. Úvodní hardrockový motiv This Is Your Time je sice fajn, nicméně v polovině skladby ztrácím pozornost. Probouzím se, až když hraje následující Midnight Sun, s pocitem, že poslouchám The Who. Teprve The Confessor, nadupaná mladší sestra I Can See Your Spirit z druhého alba, zvedne náladu. Podrží ji nabluesovělá Cry Freedom – konečně důkaz, že Bonamassa taky přiložil ruku k dílu. A Dandelion jako by s nimi nahrál Jimmy Page (akorát už tak před třiceti lety).

Ale odsud je album jako na houpačce: bomba, nuda, bomba, nuda. The Circle, další mladší sestra, tentokrát skladby Cold z předešlé desky, to zase shodí. Mohla být docela ucházejícím dojákem, zvláště v momentech, kdy dostává slovo Bonamassova kytara, kdyby v ní nebyl Hughes tolik ukňouranej. A to prý demo bylo o oktávu níž... Škoda. Chvílema sedmiosminová Common Man je zajímavým zpestřením čtyřčtvrťového celku před atmosférickou nudou The Giver. Ta se sice později rozjede, ale nijak se tím nevytáhne. Aspoň že album uzavírá jedna z pecek. Přitom Crawl, nejtemnější kousek alba, tady původně ani neměla být. Na dvojku (druhé album BCC s názvem 2) se už nevešla, proto se díkybohu dostala sem. Jak ostatně říká sám Hughes: ,,To me, it fits this album a lot better. It's a really aggressive song, it's dangerous and angry. I love it, it's a great way to finish the record.“ Má recht.

Zajímavých momentů je tu dost, o tom žádná. Někdy se ale bohužel častokrát opakují, až z toho mám pocit, že Black Country Communion už vydali něco kolem pěti šesti studiových desek a ta nová že je pouze výběrovkou slabších součástek diskografie. Což ovšem vůbec neznamená, že Afterglow je album plné vaty. Je holt jenom o něco slabší než předchozí dvě.

Nepotěšující zpráva na závěr: do miniaturního konfliktu mezi Hughesem a Bonamassou ohledně toho, že nemůžou s novou nahrávkou vyjet na turné, protože Bonamassa si dělá svoje, se pustila média a okamžitě z toho uplácala fámu, že BCC končí. Snad se tím nenechaj zviklat a já budu třeba za dva roky jásat s lístkem v ruce. Aneb snad není Afterglow doopravdy jen afterglow výboje energie, o který za těch pár let obohatili rockovou scénu, a šmytec...

Info

Black Country Communion – Afterglow (J&R Adventures / Mascot, 2012)
www.bccommunion.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Beznaděj svobodných otroků (Zeal & Ardor)

Daniel Šimáček 22.09.2022

Nová deska dává volnější průchod agresivitě, je vokálně expresivnější, jako by nezbývalo nic jiného, než se z krvavé historie i současnosti vyřvat.

Tak trochu jiné rádio (Gleb)

Veronika Viková 08.09.2022

Big Boy FM je v pořadí už třetím albem bratislavského rapera Gleba. Od jeho posledního alba Gauč Storytelling uplynuly tři roky.

Najít si svý místo (Anki)

Helena Domanská 06.09.2022

O čem Anki sní? Už nechce pracovat za kasou. V tracku Asian Dream líčí ponuré prostředí, nekonečné směny a dramatická setkání.

Kultura vydupaná ze země (Kartografie (Eko)systémů)

Jiří Přivřel 04.09.2022

Dobré zprávy z regionů. Víc než jen průvodce.

Otcovský vzor (Criminal II & III)

3DDI3 03.09.2022

Criminal II & III jsou o racionalizaci všeho, co většina lidí považuje za nenormální, až psychopatické.

... nikdy nevyjde z módy (Metronomy)

Jonáš Sudakov 01.09.2022

Hodinová štopáž, odkaz vecnosti kapely a farebnosť produkcie. Na novom albume to všetko škrtli výmenou za jednoduchosť a pomalosť.

S Viah tančíme

Emma Barickmanová 30.08.2022

Tam, kde bylo předtím extatické volání do noci, je nyní něco melancholičtějšího, ale zároveň hlubšího, vážnějšího a uvědomělejšího.

Nejlepší zbraň je ta, ze které musíte vystřelit jen jednou (Castaka/Metabaronovy zbraně)

3DDI3 28.08.2022

Dvojpříběh Alejandra Jodorovského Castaka & Metabaronovy zbraně je návratem do známých vod oblíbeného vesmíru série Mistrovských děl evropského komiksu.

Zasnění Britové si otevřeli colu a rozjímají nad kryptoměnami (alt-J)

Dominika Fuchsová 19.08.2022

Album „kde se příběhy z Hollywoodu, inspirované skutečnými zločiny, prolínají s některými z osobnějších momentů členů kapely“.

Americká gotika podle Wovenhand

Adam Tomáš 17.08.2022

Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand, a aktuální LP to dokládá v tom nejlepším slova smyslu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace