Články / Recenze

Rokec par excellence (Arrogant Twins)

Rokec par excellence (Arrogant Twins)

waghiss666 | Články / Recenze | 29.06.2019

OHODNOŤTE DESKU

Při poslední návštěvě Rekomanda jsme se společně s pražskou sojovou smetánkou podivovali nad tím, že reedice maxisinglu na velkém labelu stojí víc než první vydání velmi oceňované debutové desky. A prý to bude čím dál horší. Z kritiky kapitalismu mi zrak sjede k pultu, kde se v krabici na střídačce domácích schovává průsvitný rudý dvanáctipalec s tematickým coverem, přiloženou vizitkou v podobě flashky a strohý, ale dotažený ne-booklet. Ano, občas si desky nosíme domů, až pak je posloucháme. Z pod jehly. A u toho o nich píšeme.

Pamatuju si na svůj první koncert s Arrogant Twins. Obyčejné rokenrolové hymny od dvou gangsterů, jen kytarista a bubeník (sami tvrdí, že basáci jsou pain in the ass), jen Méďa a Ben, v dobových kostýmech převlečení za Binmana s Benjaminem. Příběh a vizuál v podobě klipovek byl důležitější než album, přišlo nám to líto, byť až naživo se z těchhle jednoduchých písniček stává něco víc. Propocený triko nám nevoní, zatímco frajerská košile a šle zlitá whiskou, to je jiné aroma. Ale vlastně je to célé tak trochu nadsázka.

I like to fucking swear
and I don’t fucking care
I’ve limited vocabulary
Call the constabulary
I’m an obnoxious fucking cunt!

Rokec par excellence. Přímočarost, hutný zvuk Madness Amps, nabroušené riffy ve středním tempu a dvojhlas s refrénama, co se pějou fakt nahlas, a ideálně s davem a pobaveným úšklebkem na rtech. Tam kde se v klipech často komicky přehrává, tady zůstává jen poctivý nářez bez kudrlinek. A když dojde na vokál hostující Markéty Štechové, tak jen spíš dokresluje svérázný lovesong Kick Your Love Back, než aby překážel. Nic navíc.

No a co, že jde jenom o rokenrol? Tahle deska je prostě sakra zábavná i bez nadstavby historek z podsvětí, i když právě ta ji ale v ringu často zvedá z průměru. Jistě, škarohlíd možná najde podobných kapel na světě tunu a nestojí to zrovna dvakrát moc námahy. Ale jestli klasická poučka říká, že videoklipy se točí jenom na ty největší hity, tak LP Arrogant Twins tvoří jenom hymny! Navíc poměr cena-výkon jde v případě Simple Songs for Complicated People posluchači na ruku: půlhodinové album na vinylu a flashka suplující kartičku s download kódem, jako bonus další tři hity a komediální dokument On The F*cking Road.

Obracím vinyl a doufám, že si tohle nepřečte kapelní boss a manažer General Cutter, pak by zase kluci spadli do průseru. A zrovna těch mají v Hazzard City s prašivým gangem O’Gradys více než dost.

Info

Arrogant Twins – Simple Songs for Complicated People (Election, 2018)
facebook kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?