mArcElkrIz | Články / Recenze | 09.03.2014
První poslech. Hluboký zářez pod kůži.
Námět. Kdesi v pozadí, v kořenech projektu, stojí víc jak půl století starý příběh kurtizány toužící po manželství a lásce movitého galantního elegána. Pátrejte po značce „Colette – Gigi - 1944“. Julia Holter ale od romantických bublinek odbočila ke sžíravé atmosféře křiklavých barev, oken do soukromí, mrtvých duší, extra silných parfémů, odhaleného soukromí, zničujících pudů, svazující všemohoucnosti sítě sítí, bezvýchodných situací, extází a bolesti. Od pohádkových konců k nesčetným výhřezům reality. Přeskakuje od plakátovosti k vykreslení nejjemnějších pavučin duše. Nad tenkou hranici kýče povznesena finální formou.
Písně. Samy o sobě silné, obstály by v jakémkoliv aranžmá. Rád si je vyslechnu třeba v malém klubu v doprovodu houslí a tahací harmoniky nebo od Julie a capella ve sprše.
Preciznost. Konstrukce celé nahrávky se spoustou masivně vyznívajících nosných ploch i křehkých stylotvorných detailů působí vzdušně a odlehčeně. Melodické linky i zvolené zvuky se sbíhají a proplétají. Žádné ostré beaty, mohutné orchestrace ani zaběhlé kytarovo-pop-rockové jistoty. Místo toho samonosný hlas, kouzelné frázování, vrstvení, modulace. Hlas vévodí a veškeré dechové a smyčcové nástroje nebo takřka srdeční tep suplující bicí jej pouze dobarvují, zesilují intenzitu a nechávají doznít. Do poslední detailu propracované kompozice.
Nadžánrovost. Zaběhlé škatulky nestačí. Julia Holter vychází z klasického hudebního vzdělání, z lásky k čisté písňové formě, z nádechů avantgardy i jazzu, z kabaretních popěvků, z experimentální elektroniky i obdivu ke scénické hudbě. Žádná velká futuristická progrese skrze moderní techniku (i když i to díky rozdílům mezi jednotlivými položkami v její diskografii nelze do budoucna vyloučit), ale poctivé komponování, aranžování, tkaní, párání a sešívání.
Vkus. Podle výše vyřčeného by mohla přijít obava z pompéznosti, přeplácanosti, kýčovitosti. V tomto směru je Julia Holter silná a vše podřizuje čistotě celkového vyznění a jednotné atmosféře alba. Devalvace vlastního díla neuváženým krokem je nepřípustná.
Julia Holter - Loud City Song (Domino Records, 2013)
http://www.juliashammasholter.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.