Články / Reporty

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 09.08.2020

Romeo a Julie a Radiohead. „Možná to vypadá jako troufalé spojení,“ říká brožura k tanečnímu představení Radio and Juliet, není ale spíše trapné? Spojit nejznámější příběh o lásce s hudbou jedné z nejpopulárnějších světových kapel, archetypální milostnou tragédii s archetypální depresivní postavou rockové hudby? Renomovanému choreografovi a velkému fanoušku britské skupiny Edwardu Clugovi to tak nepřišlo a rozhodl se klasické literární dílo převyprávět po svém pomocí jazyka současného tance. Začalo to duetem na skladbu Life in a Glass House, který připravil pro baletní soutěž v Nagoji, ten se pak vyvinul v plnohodnotné hodinové představení, které od svého vzniku v roce 2005 objelo celý svět. Česká premiéra se měla odehrát teprve letos v květnu, byla ale kvůli pandemii přesunuta na srpen a konala se v brněnském Mahenově divadle.

I přes to, že se jednalo o představení současného baletu, divadlo ten večer vypadalo, jako by se dávalo Labutí jezero. Ani tropická vedra neodradila publikum od elegantních večerních šatů a lodiček, snad nejkrásnějších, co jsem viděla za celých osm let života v Česku. Na chvíli jsem si kvůli černé minisukni mezi postaršími dámami v přízemí pompézního sálu připadala děsně nepatřičně, povědomé kňučení Thoma Yorkea mě vrátilo do vlastní kůže. Ano, nejsem tady omylem – na jevišti se objevila minimalisticky oblečená baletka, aby trhavými pohyby sekundovala počítačovému hlasu ze skladby Fitter Happier. Prý se mělo začít Juliiným zármutkem po Romeově smrti, což celkem sedělo.

Clug o představení tvrdí, že v něm příběh vypráví jaksi pozpátku, ve skutečnosti ale vůbec nemá smysl pečlivě sledovat chronologii. Jisté pasáže navodí scény z původní tragédie, současný tanec se ale opravdu vyplatí vnímat spíše city než myslí. Choreografie pro šest mužských tanečníků a pouze jednu ženu, oproštěná od křiklavých kostýmů a dekorací, je ladná, ale znepokojivá. Citlivá dynamika pohybů je dokonale sladěná s tepající hudbou; klasické baletní prvky do ní vnáší spíše strojovou odosobnělost než tradičně s tímto tancem spojovaný půvab, což do úzkostných tónů Radiohead rozhodně zapadá. Některé momenty mi vyrazily dech: ostrým světlem zvýrazněné statické pózy Romea a Julie v posledních okamžicích před smrtí nebo intenzivní scéna souboje a vraždy (Merkucia Tybaltem?), po které následovala neuvěřitelně křehká a upřímná zpověď v podobě mužského sóla na Bullet Proof… I Wish I Was. Ke konci jsme se vrátili na začátek: Julie cukavě a zraněně vyznala naposledy lásku mrtvému Romeovi, nepřirozeně se zabalila do uzlu a rázně trhla hlavou jako vypnutý robot. Tma, potlesk.

Rozsvítila se světla, na podiu se objevily pestré květiny se slunečnicemi. Utíkala jsem ve snaze ochránit v sobě dozvuk křehké tragédie. Právě tu dokázal Edward Clug pomocí perfektního pohybového jazyka vystihnout ve svém představení, kde spojil dva zásadní, ale odlišné kulturní fenomény. Trapně ve výsledku působilo spíše oslňující neobarokní zlato, soupeřící s okázalostí večerních šatů a hedvábných roušek. A také mizerná kvalita zvuku, která náročné produkci a emočnímu náboji Yorkeových písní nedostála.

Info

Radio and Juliet
8. 8. 2020 Národní divadlo Brno
choreografie a režie: Edward Clug

foto © NdB

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace