Články / Recenze

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

cyril kosak | Články / Recenze | 18.05.2017

Šedesátkové a sedmdesátkové garážové ozvěny mají několik úrovní: ohrávání oblíbeného stylu s různou mírou zvládnutí nástrojů, pochopení stylových zákrut i technická preciznost bez vlastní invence, opuštění nápodob a vzorů. Kill the Dandies! jsou částí tuzemské scény velebeni od samého začátku, ale jsou taky ignorováni coby epigoni a zpátečníci. Ne že by na tom záleželo a ne že by scéna kolem labelu Drug Me a stejnojmenného festivalu tohle řešila. Kill the Dandies! mají vzory dávno vsáklé do vlastní DNA a dneska už jsou papežštější než papež.

Nová deska Ron Ron Ron je jako projekce v přitažlivě obskurním sále. Pornografická němá kinematografie v přítmí zakázaných místností, ale taky Mystery Man s kamerou v ruce, kterak se snaží prosvítit negližé barové zpěvačky, proniknout hlasivkami k samotné podstatě hlasu. Taneční kroky v temně sametovém, chvění vzduchu, erotika povlovná a bestiální. Pocit čehosi uzavřeného, komorního, běsů schovaných uvnitř tajných bytů a opuštěných domů, žádné denní eldorádo uprostřed rozdováděného davu.


Je otázka, co by se stalo, kdyby La Petite Sonja a Hank J. Manchini zpívali více pospolu, podobně jako tomu bylo na předchozí nahrávce z roku 2011. Pěvecká dualita na Ron Ron Ron vytváří přirozené napětí, a to se zvyšuje právě očekáváním případného spojení. Jenže jakmile zapředete podobnou myšlenku, jako nit zafunguje instrumentální část a odvede vás do lesa hlubokého, do vody bezedné, do krajiny daleké. Cestou zní omšelé zvuky, povědomé motivy, aluze na filmy, soundtracky, postcramps/badseeds scénu, surfující kytara, cestou zní kolektivní hudební nevědomí, které odvádí pozornost jinam. Je tu méně pěveckých exhibicí a přežvýkaných manýr, zato více efektovaných zvuků, kterým vévodí syntezátory a kvákadla na nejrůznější způsoby. Převážně střední tempo i balady obestřené tajuplným závojem (Musy somnambuly) dávkují emoce pomaleji, než bylo u Kill the Dandies! zvykem, nechávají emoce doznít, ale zároveň je na sebe vrší jako mlsné jazyky na prázdný talíř.

Jestliže na poslední desce Those Who Hold the Flame z roku 2011 (mezitím vydali dvě čtyřpísňová EP) zněli jako nejlepší špinavá garážovka u nás, u níž se už nedalo ani ze škodolibosti mluvit jako o koženkovém revivalu, letos jsou za hory za doly. Sebedůvěru a rozvádění krátkých úderných songů naznačily už živáky z poslední pětiletky, kdy otevřeli dveře dokořán psychedelickým tendencím a našli se v dobře budovaných, rozmáchle břitkých gradacích. Jestliže na poslední dlouhé desce z roku 2011 to byla ukřičená sebranka, dneska jejich síla vychází z vnitřní koncentrace, z pochopení toho, že tlak se nemusí rovnat agresi nebo hluku. Skladby už se nejmenují The Dog, Into My Flames nebo Panic Inferno, ale Chocolate, I’m Shining nebo You Know Me. Puberťáci tomu říkají vyměknutí, páprdové vyzrálost. Ostatní vědí, že účinnější exploze a intenzivnější prožitek přichází s dlaní těžkou jen tak, aby přikryla horkou žílu, ne aby zatlačila oči do důlků.

Info

Kill the Dandies! - Ron Ron Ron (Drug Me, 2017)
www.killthedandies.com

Live: VII. narozeniny magazínu FULL MOON
čtvrtek 25. května 2017
Futurum Music Bar, Zborovská 7, Praha 5
www.facebook.com/events/288168054952504

foto © Jakub Boháč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...

Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

redakce 03.04.2019

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších.