Články / Recenze

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

cyril kosak | Články / Recenze | 18.05.2017

Šedesátkové a sedmdesátkové garážové ozvěny mají několik úrovní: ohrávání oblíbeného stylu s různou mírou zvládnutí nástrojů, pochopení stylových zákrut i technická preciznost bez vlastní invence, opuštění nápodob a vzorů. Kill the Dandies! jsou částí tuzemské scény velebeni od samého začátku, ale jsou taky ignorováni coby epigoni a zpátečníci. Ne že by na tom záleželo a ne že by scéna kolem labelu Drug Me a stejnojmenného festivalu tohle řešila. Kill the Dandies! mají vzory dávno vsáklé do vlastní DNA a dneska už jsou papežštější než papež.

Nová deska Ron Ron Ron je jako projekce v přitažlivě obskurním sále. Pornografická němá kinematografie v přítmí zakázaných místností, ale taky Mystery Man s kamerou v ruce, kterak se snaží prosvítit negližé barové zpěvačky, proniknout hlasivkami k samotné podstatě hlasu. Taneční kroky v temně sametovém, chvění vzduchu, erotika povlovná a bestiální. Pocit čehosi uzavřeného, komorního, běsů schovaných uvnitř tajných bytů a opuštěných domů, žádné denní eldorádo uprostřed rozdováděného davu.


Je otázka, co by se stalo, kdyby La Petite Sonja a Hank J. Manchini zpívali více pospolu, podobně jako tomu bylo na předchozí nahrávce z roku 2011. Pěvecká dualita na Ron Ron Ron vytváří přirozené napětí, a to se zvyšuje právě očekáváním případného spojení. Jenže jakmile zapředete podobnou myšlenku, jako nit zafunguje instrumentální část a odvede vás do lesa hlubokého, do vody bezedné, do krajiny daleké. Cestou zní omšelé zvuky, povědomé motivy, aluze na filmy, soundtracky, postcramps/badseeds scénu, surfující kytara, cestou zní kolektivní hudební nevědomí, které odvádí pozornost jinam. Je tu méně pěveckých exhibicí a přežvýkaných manýr, zato více efektovaných zvuků, kterým vévodí syntezátory a kvákadla na nejrůznější způsoby. Převážně střední tempo i balady obestřené tajuplným závojem (Musy somnambuly) dávkují emoce pomaleji, než bylo u Kill the Dandies! zvykem, nechávají emoce doznít, ale zároveň je na sebe vrší jako mlsné jazyky na prázdný talíř.

Jestliže na poslední desce Those Who Hold the Flame z roku 2011 (mezitím vydali dvě čtyřpísňová EP) zněli jako nejlepší špinavá garážovka u nás, u níž se už nedalo ani ze škodolibosti mluvit jako o koženkovém revivalu, letos jsou za hory za doly. Sebedůvěru a rozvádění krátkých úderných songů naznačily už živáky z poslední pětiletky, kdy otevřeli dveře dokořán psychedelickým tendencím a našli se v dobře budovaných, rozmáchle břitkých gradacích. Jestliže na poslední dlouhé desce z roku 2011 to byla ukřičená sebranka, dneska jejich síla vychází z vnitřní koncentrace, z pochopení toho, že tlak se nemusí rovnat agresi nebo hluku. Skladby už se nejmenují The Dog, Into My Flames nebo Panic Inferno, ale Chocolate, I’m Shining nebo You Know Me. Puberťáci tomu říkají vyměknutí, páprdové vyzrálost. Ostatní vědí, že účinnější exploze a intenzivnější prožitek přichází s dlaní těžkou jen tak, aby přikryla horkou žílu, ne aby zatlačila oči do důlků.

Info

Kill the Dandies! - Ron Ron Ron (Drug Me, 2017)
www.killthedandies.com

Live: VII. narozeniny magazínu FULL MOON
čtvrtek 25. května 2017
Futurum Music Bar, Zborovská 7, Praha 5
www.facebook.com/events/288168054952504

foto © Jakub Boháč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace