Články / Recenze

Rosetta: Audio/Visual

woko | Články / Recenze | 05.03.2015

V červnu loňského roku se na Indiegogo objevila kampaň žádající o skromných 6 000 dolarů, které by byly použity na sound engineering a grafiku dokumentu jisté filadelfské kapely. Justin Jackson chtěl o Rosettě natočit jen krátký profil, ale při natáčení zjistil, že jen medailonek si tahle čtveřice nezaslouží. Rosetta nejsou jen hudebníci. Jsou to normální pracující lidi, kteří si vybrali sakra drahý koníček. Film pak začíná frontmanem Mikem Arminem, který mluví o tom, jak kvůli kusu papíru přišel o dva nejlepší lidi ve svém životě. Jde o kauzu s jejich původním labelem Translation Loss, která vábí diváka dívat se až do konce.

Dokument se točí kolem nahrávání čtvrtého alba The Anaesthete, které si Rosetta nahrávala poprvé na vlastní pěst stylem "zaplať, co můžeš". The Anaesthete byl pro Rosettu bod zlomu. "Pokud se tohle nepovede, pokud se nám něco z nahrávání nevrátí, tak nevím, jak v tomhle budeme moct pokračovat." Ve studiu vypadají všichni unaveně, vyčerpaně a lhostejně. Jde o nejtemnější desku, kterou kdy nahráli. Finanční potíže, problémy s labelem, zrada přátel, smrt nejbližších. Trochu moc na jedno období.

Ve filmu je probrán vztah Rosetty a jejich labelu Translation Loss, potažmo spoluzakladatele Drewa Juergense, který si skupinu zamiloval a hned na začátku spolu podepsali smlouvu. Věřil jim natolik, že jako debut vydali dvojalbum, které jste si mohli pustit přes sebe. "Kdo proboha kejvne kapele, co odehrála sotva tucet koncertů, že jim vydá sesynchronizovaný dvojalbum?" Rosetta už jen stoupala. Po přístupnějším Wake/Lift přišel vrchol v podobně A Determinism of Morality. První deska produkovaná někým jiným, Andrew Schneider (Unsane, Pelican) ve studiu ze čtveřice ždíme maximum. ADOM sbírá devítková hodnocení po celém světe. Zlaté časy.

Rozchod Rosetty a Translation Loss byl bolestivý pro obě strany, Drew v jeden moment odejde ze záběru, protože to neunese. Kapela potřebovala 1 000 dolarů na opravu dodávky, které Translation Loss podmínili podpisem nové smlouvy. Armine podepisuje, ale peníze kapela nikdy neuvidí. Label krčí rameny. "Já vim, že tohle dělají Radiohead nebo Nine Inch Nails, ale my?" The Anaesthete se dostane první den na špičku žebříčku Bandcampu a na PayPal přijde během dvanáct hodin tolik peněz, že je jim pozastaven účet. Jsou to dvě třetiny toho, co do alba vložili. "Čekali jsme, že prvních pár dnů to půjde, ale ne tohle."

V současnosti nahrává Rosetta (už jako pětice) pátou řadovku, jakým způsobem vyjde, se zatím neví. Vztah s Translation Loss je sice na bodu mrazu, ale pomalu se snad urovnává (loni vyšlo EP Flies To Flame). "Můžu jezdit šňůru devět měsíců v roce, ale nechci. Učit na škole je to, jak po sobě něco zanechat." Pro Armina je Rosetta všechno, ale má to svoje hranice. Je sakra těžké dělat něco, co milujete, a přitom žít v realitě.

Info

Rosetta - Audio/Visual (self-released, 2015)
www.theanaesthete.bandcamp.com/album/rosetta-audio-visual-original-score

Live: Brutal Assault 2015
www.brutalassault.cz

foto © Ann Marie Casey

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?