Články / Sloupky/Blogy

Roskilde 2017: Gumáky - nejlepší přítel člověka

Roskilde 2017: Gumáky - nejlepší přítel člověka

Jiří Mališ | Články / Sloupky/Blogy | 02.07.2017

Co by to bylo za festival, kdyby nebylo bahno? Déšť přes noc neustal a ráno na nás čekala nechutná hnědá břečka. Výrazy nešťastníků, kteří si zapomněli holinky, byly dojemné, naštěstí sdílení žalu byla práce jako stavěná pro Nikolaje Vonsilda. Frontman kapely Cancer tasil své falsetto, zpíval o smrti, ztracené lásce a Avalon stage zaplnil zármutkem. Žal jsem měl v srdci i po koncertu Of Mice and Men. Kapela, která mě v roce 2010 přivedla na scestí americké hardcoreové scény, téměř ignorovala existenci prvních dvou desek, nedošlo ani na nejpopulárnější Second and Sebring. Pařba to ovšem byla skvělá - nekonečný moshpit dal na sobecké strasti zapomenout.

Všechny špatné myšlenky pak smetl ze stolu Josh Tillman aka Father John Misty. Na začátku koncertu představil hrubý obrys konceptu letošního alba Pure Comedy a pak přišla řada na starší skladby včetně Only Son of the Ladiesman a Hollywood Forever Cemetary Signs. Bývalý bubeník Fleet Foxes předvedl ladné tanečky i procítěnou choreografii. Hlavní stage se po něm ujal další exbubeník, nyní frontman - Dave Grohl. Foo Fighters se na Roskilde vrátili po dvanácti letech a na šplhání po zvukařské věži letos nedošlo, zato pětaosmdesátitisícový dav zpíval Best of You a These Days. Grohl se nám snažil namluvit, že není Ježíš, ale déšť se v tu chvíli uklidnil na minimum, což asi nebyla náhoda.

Na dobrou noc bylo nachystáno vystoupení švédských Icona Pop. Ty na stejné scéně stály už před třemi lety a výbušný electropop ještě dozrál. S několika novými skladbami a hlavně osvědčenými hitovkami All Night, Ready for the Weekend nebo I Love It si obecenstvo podmanili. Posledních čtyřiadvacet hodin festivalu je před námi. V nohách mám dobře přes 150 kilometrů a v gumákách chodidla vypovídají službu. Stejně ale skáču do tří ráno v předním pitu. I don’t care, I love it..

Info

Roskilde Festival 2017
30. 6. 2017, Roskilde, Dánsko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.