Jiří Mališ | Články / Sloupky/Blogy | 02.07.2017
Co by to bylo za festival, kdyby nebylo bahno? Déšť přes noc neustal a ráno na nás čekala nechutná hnědá břečka. Výrazy nešťastníků, kteří si zapomněli holinky, byly dojemné, naštěstí sdílení žalu byla práce jako stavěná pro Nikolaje Vonsilda. Frontman kapely Cancer tasil své falsetto, zpíval o smrti, ztracené lásce a Avalon stage zaplnil zármutkem. Žal jsem měl v srdci i po koncertu Of Mice and Men. Kapela, která mě v roce 2010 přivedla na scestí americké hardcoreové scény, téměř ignorovala existenci prvních dvou desek, nedošlo ani na nejpopulárnější Second and Sebring. Pařba to ovšem byla skvělá - nekonečný moshpit dal na sobecké strasti zapomenout.
Všechny špatné myšlenky pak smetl ze stolu Josh Tillman aka Father John Misty. Na začátku koncertu představil hrubý obrys konceptu letošního alba Pure Comedy a pak přišla řada na starší skladby včetně Only Son of the Ladiesman a Hollywood Forever Cemetary Signs. Bývalý bubeník Fleet Foxes předvedl ladné tanečky i procítěnou choreografii. Hlavní stage se po něm ujal další exbubeník, nyní frontman - Dave Grohl. Foo Fighters se na Roskilde vrátili po dvanácti letech a na šplhání po zvukařské věži letos nedošlo, zato pětaosmdesátitisícový dav zpíval Best of You a These Days. Grohl se nám snažil namluvit, že není Ježíš, ale déšť se v tu chvíli uklidnil na minimum, což asi nebyla náhoda.
Na dobrou noc bylo nachystáno vystoupení švédských Icona Pop. Ty na stejné scéně stály už před třemi lety a výbušný electropop ještě dozrál. S několika novými skladbami a hlavně osvědčenými hitovkami All Night, Ready for the Weekend nebo I Love It si obecenstvo podmanili. Posledních čtyřiadvacet hodin festivalu je před námi. V nohách mám dobře přes 150 kilometrů a v gumákách chodidla vypovídají službu. Stejně ale skáču do tří ráno v předním pitu. I don’t care, I love it..
Roskilde Festival 2017
30. 6. 2017, Roskilde, Dánsko
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.