Jiří Mališ | Články / Sloupky/Blogy | 30.06.2017
Je hotovo. Roskilde Festival pro mé hudební srdce skončil. Vystoupení nejdůležitějších jmen už jsou historií, ale vzpomínky stojí za to… Odpoledne načala Sigrid s indie popem, který je v dnešní době hlavním exportním artiklem norské hudební scény. Mezi skladbami neskrývala nadšení z šance tady hrát a došlo i na roztomilé výkřiky štěstí. Diváci nejlépe reagovali na závěrečný hit Don’t Kill My Vibe a potlesk, kterého se jí dostalo, naznačil, že za pár let ji uvidíme na větší stagi.
Tvrdší složkou čtvrtečního programu byly koncerty norských Blood Command a belgických Oathbreaker. Norové se vytasili se standardním posthardcorovým nářezem, který z šedi průměrnosti vytáhly ženské vokály. Ačkoliv se jednalo o festivalem vyznačený moshpit-koncert, na žádnou větší mlátící akci nedošlo a všichni se spíše dívali na vnady Silje Tombre. Mimo typické žánry stojí Oathbreaker, kteří do black metalu přidávají shoegaze, ve výsledku se ale jedná o méně melodické Deafheaven s frontwoman. Nejlepší řev dne ale předvedl Sam Herring. Frontman Future Islands je zářící hvězdou na indierockovém nebi a dvě alba, kde většina písní zní stejně jako nejznámější Seasons (Waiting On You), prezentoval znamenitě. Skladby plné zármutky a dalších negativních emocí doplňoval tancem zlomeného muže - svůdný, se smutným výrazem ve tváři, refrény často vyřvával skolený žalem.
Nic ovšem nepřekoná emoce, které vyvolali The xx. Masivní, intenzivní, dokonalé. Nové album I See You přineslo do smutných, láskyplných písní taneční složku a dynamice koncertu to prospělo. V pitu se tančilo, zpívalo a brečelo, do toho na nás padal silný déšť - zážitek, který znamená stoprocentní hodnocení. Romy nám vyprávěla, jak ji v šestnácti na Roskilde opustila přítelkyně, po letošku bude na mít na Festival novou nejdůležitější vzpomínku. Stejně jako já.
Roskilde Festival 2017
29. 6 .2017, Roskilde, Dánsko
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?