Veronika Mrázková | Články / Reporty | 03.12.2015
Jsou spolu 30 let, vydali 11 studiových alb a šlape jim to jako v nejlepších letech. Na své kulatiny předvedli jízdu napříč fusion jazzem a potěšili vzácným hostem.
V pátek se sotva plahočíte z práce, zavíráte netbook, v hale potkáte přátele a najednou se vezete do Polska, konkrétně do slezského Rybniku. Proč? Hraje tam Eric cosicosi. Prý hraje jako nikdo, je to světová hvězda, byl v kapele tentononc. Dobře, tak jedem. - Po páteční show už ta jména nezapomenu. Eric Marienthal hrával s Chickem Coreou a teď patří mezi nejoriginálnější a nejrychlejší saxofonisty současnosti. Když jej spojíte s ostřílenými pardály Walk Away, dostává se člověku vydatná porce fusion jazzu s historií. Vydali 11 studiových alb, ale ani na jednom neuslyšíte, co se dělo v Rybniku. Důvody jsou tři: Eric s vervou dubloval a rozbíjel všechny saxofonové party, většina náhravek zní oproti živé moderně zastarale a večer byl vlastně výroční exhibiční besídkou. A věřte nebo ne, i po těch letech dokážou svými sóly jeden druhého udivit a rozesmát. V roce 1985 chodili na stejnou školu a spolubydleli na kolejích, od té doby odehráli doslova stovky koncertů. Do důchodu se ale nechystají. Průměrný věk na pódiu byl přibližně 55 let, průměrný věk v publiku jakbysmet, a přesto šlo o mladistvou show plnou nápadů.
Když pomineme Erica, exceloval především Bernard Maseli. Vibrafonista s rozcuchanými vlasy a obřími zuby, tak trochu alien. Mává kolem sebe paličkami a hraje k vlastní radosti naprosto mimo očekávání spoluhráčů. Vzpomněli byste si na modrou langustu hrající slavnou melodii Under The Sea v Malé mořské víle Ariel? Ne, nezbláznila jsem se. Na tomto koncertě bylo možné všechno. Došlo i na Ericovo oblíbené číslo: vyzvat k napodobení nástroje publikum není nic těžkého, takže mnohem raději zkouší kapelu. Ta samozřejmě spolupracuje, zpívá, blábolí, hned na to se strhne divá funky bouře a pak si jen tak pro legraci připomenou nějakou smooth osmdesátku. Po třech přídavcích nakonec vystoupí konferenciér a praví: "Děkujeme za nádherné přijetí. U Walk Away jsme ho předvídali." Možná to nejsou nejlepší jazzmani na světě, ale chvílemi jsme o nich tak smýšleli.
Silesian Jazz Meeting:
Walk Away – 30 let jazzových celebrit
27. 11. 2015, Rybnik, Polsko
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.