Články / Reporty

Rozdupat střevíce a přitom neztratit soudnost  (Pop-Kultur 2018)

Rozdupat střevíce a přitom neztratit soudnost (Pop-Kultur 2018)

Kremace | Články / Reporty | 17.08.2018

Pop-Kultur je projekt, jenž započal před čtyřmi lety s cílem sdružovat umělce a další účastníky hudebního průmyslu, ať už na straně vydavatelství či marketingu. Jedná se o akci, která si už dokázala vybudovat solidní reputaci.

Tu potvrzují workshopy pod vedením Lydie Lunch nebo v minulých letech například Jochena Arbeita z Einstürzende Neubauten či Thomase Jepsena, dramaturga festivalu Roskilde. Kromě sekce Nachwuchs, na níž se je třeba předem přihlásit (letos ze 779 zájemců vybrala porota 250), Pop-Kultur nabízí přednášky a filmová představení. Opravdu velké rozpětí. Pořadatelé se snaží udržet lokálního ducha, zvát umělce, kteří zásadně přetvářejí německou scénu, a přitom se nebojí sáhnout po větších jménech, jejichž popularita stále stoupá.

Hned první adeptkou druhého festivalého dne byla Anna von Hausswolff. Přestože je její zpěv založen na precizní hudební průpravě, nic to neubírá na autenticitě a syrovosti projevu. Nikde žádné zaváhání, von Hausswolff brilantně sázela jednu skladbu za druhou. Důraz na rytmus a um, s jakým dokáže propojovat varhany se zbytkem kapely, obalamutily jednoho každého na místě.

Přestože hrají po celém světě, místní hiphopoví hochštapleři Ace Tee & Kwam.E nepřesvědčili. Dokázala bych si je představit ve stísněném prostoru, kde by ze stropu kapal pot, ale z neustálé snahy navazovat kontakt s publikem by měl jeden kopřivku. To francouzští Agar Agar svým minimal wave diskem strhli pozornost okamžitě, energetický výboj přímo do mozku. A texty oscilující mezi nonsensem a reflexí života v postmoderní době. Tancovalo se neurvale a zcela zaplněný klub Alte Kantine se hýbal v základech. Z pódia nám líbající se sekuriťáci odhalení do půl pasu mávali pomyslně na odchod.

„Very not political correct“ aneb The White Screen, objev objevů. Přišli s mixem gothic, punku a rocku a způsobili nadšení nepopsatelné. Prý se snaží vrátit hédonistický přístup do hudby, a že to z nich sršelo. Živá demonstrace politického protestu, otevřenosti a sexuální energie. Jsou kapely, které se nedají popsat, je třeba je zažít a nechat se zdemolovat.

Pop-Kultur si zakládají na umělcích, kteří oplývají svébytným pódiovým projevem. Prezentace Myrkur je zapamatovatelná lehce, její jedinečnost tkví v absurdní míře kýče, předvídatelnosti a naivitě. Na stagi stojí křehká divoženka mezi třemi pokérovanými metloši. Odpustila bych i ten plytký vizuál, kdyby bylo co poslouchat. Takhle jsem jen rychle popadla kolo a jela s Kulturbrauerei za zády vstříc dalšímu dni...

Info

Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.