Články / Reporty

Rozmarné a roztomilé. Hmatatelné. Sóley.

Rozmarné a roztomilé. Hmatatelné. Sóley.

Popluh | Články / Reporty | 29.09.2015

Tři roky si fanoušci islandské zpěvačky museli počkat na nové album, dva roky na její návrat do česka. Nakonec se obojího dočkali letos. Po květnovém uvedení nového LP Ask the Deep v rámci souvisejícího turné dorazila v září do pražské MeetFactory.

Celý večer otevřeli Fiordmoss. Česko-norská hudební formace sídlící v Berlíně, elektronická hudba, která sleduje a kombinuje novodobé trendy. Místy uřvaný elektronický set s jednoduchou kytarovou linkou neladil s atmosférou hlavní hvězdy večera a řada návštěvníků si ho nechala ujít – ať už dobrovolně šouráním se po otevřeném výstavním prostoru (nestálo to za to), nebo nedobrovolně v táhnoucí se frontě u vstupu (to za to nakonec stálo, i díky venkovnímu výčepu).

S příchodem desáté se všichni natlačili do hudebního sálu a už v průběhu končícího setu předkapely bylo venku takřka prázdno. Island pořád táhne a tuhle šokující hudební anomálii malého ostrůvku uprostřed ničeho asi hned tak někdo neosvětlí. A Sóley přispěla svojí troškou do mlýna. Narozdíl od ostravského vystoupení mnohonásobně slavnější (a starší) kolegyně Björk však její pražskou zastávku nebude doprovázet tolik kontroverze a rozporů.

Sóley nabídla očekávaný set míchající staré a nové kusy, ze kterého čněl především největší hit, pecka I´ll drown. Stačily úvodní tóny a napětí v publiku bylo přímo hmatatelné, tím spíš, že skladba byla předzvěstí závěru. Závěru koncertu bez výrazných propadů či pádů, koncertu, který úvodní skladbou nastavil temně melancholickou atmosféru a držel si jí až do konce. A vůbec nevadilo rozmarné povídání roztomilé Islanďanky mezi songy. Její překvapivě neohrabaná komunikace s diváky, údiv nad jejich množstvím, sborové vyvolání „happy birthday“ s publikem, stesk po dítěti, sledování seriálu Twin Peaks na nekonečných cestách mezi koncerty nebo výzvy návštěvníkům, že pokud jim něco z toho vadí, můžou si zažádat o refundaci.

Předpokládám, že u stánku s merchem po koncertě k podobné žádosti nedošlo ani ze srandy. Honem koupit vinyl nebo alespoň prohodit pár slov a nechat se vyfotit (i facebook musí něco žrát). Sóley přivezla show shrnující její desky a hudbu, nenápadnou, kompaktní a sevřenou, ale taky neústupnou, kde vše podléhá konkrétní náladě a pocitu. Koncert, na kterém byli všichni, kteří nechtějí chodit na koncerty pro všechny (ehm). Jen v mnohonásobně větším množství než obvykle.

Info

Sóley (isl) + Fiordmoss
25. 9. 2015, MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?