Články / Recenze

Rubikova kostka ženy - Róisín Murphy

mexhouse | Články / Recenze | 12.05.2015

Hudební kritika si s vaší hudbou nikdy nevěděla úplně rady, i stran Moloko se psalo o popovém hledačství – cítíte se jako experimentátorka? – Dobrý den, cože? Když Moloko oznámili roku 2002 rozpad kapely… ne, takhle raději taky ne. První sólové album Róisín Murphy Ruby Blue (2005), které natočila s producentem Matthewem Herbertem, bylo příliš náročné i na Moloko fans, popové písničky byly řádně krabaté a… řekněme kubistické. Následující Overpowered (2008) se vydalo opačným směrem, bouchlo do rádiových dveří a vytasilo se s něčím, čemu běžný posluchač rozumí, a ten kmenový pokládá na spotřební gázu.

Co se dělo dalších sedm let? Kromě toho, že Murphy založila rodinu, éter pravidelně zásobovala kolaboracemi ponejvíce s disco/houseovými tvůrci, za všechny David Morales, Luca C & Brigante nebo Boris Dlugosh, ale nikdy to nebyl zářez tak hluboký, aby nesílila touha po novém autorském materiálu a nezvětšovala se skepse ohledně hudebního směřování proměnlivé Irky. Na Hairless Toys posadila na producentské bidlo Eddieho Stevense (ano, partner a producent posledních, tak odlišných nahrávek Jany Kirschner), s nímž spolupracuje a který ji koncertně doprovází už od druhé poloviny devadesátek, a výsledkem je zdánlivě nesourodá sbírka moderních písniček, tak jak to uměli jen Moloko. A přeci je tak jiné.

Jediný track se dostal pod pět minut; uměřené disco-tranceové housenky i zvukově nápadité, zastřené kabaretní cajdáčky nebo funk-popové, charakteristicky arytmické skladby fungují vedle sebe jako rychle převlékané kostýmy. Pokud narážíme na živá vystoupení, která byla vždycky v duchu opulentních módních kreací, přidejme k tomu ještě fakt, že Singl Gone Fishing je o lidech, kteří nikdy nezapadli do mainstreamu, o postavě jménem Pepper LaBeija, transvestitovi, módním návrháři a důležité osobnosti newyorské transgender klubové scény. Ruku v ruce s kompoziční rozvolněností, ovšem při zachování refrénů nebo alespoň návratných motivů, jde i zvukomalba: podivné beaty, neotřelé skrumáže, zvláštně modulované syntezátory i mnoho akustických názvuků tvoří zdánlivě sedmdesátkovou ozvěnu, v níž se neznámá melancholie mísí se surreálním funk-stepem. Album jako místnost plná starých, cizích hraček, kterými byste se dokázali probírat celé dny, až do zemdlení. Tam venku je svět neveselých věcí, tady uvnitř předměty, které by bez něj nemohly existovat. Nemluvíme o teplu domova, ale o stavu vědomí, o rubikově kostce člověka.

Rok, na jehož začátku vyjdou takové desky jako ty od Kendricka Lamara, Blur nebo Róisín Murphy, nemůže být špatný. A to ještě pár želízek v ohni, pár srdcí pod kladivem, pár topořivých tělísek v růžových kožešinkách ještě máme před sebou. Hraju to znovu, Róisín.

Info

Róisín Murphy – Hairless Toys (Play It Again Sam, 2015)
www.roisinmurphy.blogspot.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace