Články / Reporty

Rudolfinum za časů Korey

Rudolfinum za časů Korey

Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 30.06.2016

V sále Rudolfina vystoupil Korejský národní orchestr, jenž reprezentuje oficiální proud interpretující lidovou korejskou hudbu. Zahrál skladby v tradičním korejském hudebním stylu pungnyu. Dle oficiálních vyjádření je pungnyu uměleckou formou odpočinku, která odráží vkusný životní styl typický pro kolektivistickou i individuální zábavní kulturu Koreje. Dříve sloužilo pungnyu jako nástroj pro odpoutání se od materiálna a světských tužeb s cílem nalezení klidu mysli. V moderní Koreji pungnyu reprezentuje elegantní aristokratickou filozofii staré korejské společnosti, symbolizující klid zenu.

V Praze tento hudební styl představilo 19 nejpřednějších korejských hudebních mistrů, ryze klasický program obsahoval osm skladeb rozdělených do dvou částí. V první půli zazněla kompozice Cheonnyeonmanse, dále Chunaengjeon s expresivně úsporným tancem Song Young-in v epickém kostýmu a s doprovodem Rakeum Gugak Ensemble. Ve skladbě Gagok (Chosudaeyeop) se zpěvu ujal Ha Joo-hwa a doprovodu Yangjupungnyuakhoe Ensemble. Závěr první části patřil úryvku z divadelního představení Shimcheongga „Pan Shim otevírá oči“ v klasickém stylu Pansori. Jeho vznik se datuje do 17. století a je založen na monologu jediného herce, který osciluje mezi zpěvem, vypravováním a tělesnými gesty. Scénu představil Jo Sang-hyeon za minimalistického doprovodu bubeníka Yim Yeing-ima. Více epický než-li zpívaný výstup byl prokládán bouřlivým potleskem korejských návštěvníků, ale tato část bohužel tuzemcům, bez řádného překladu, smyslem jaksi unikla.

Druhou část otevřel tradiční korejský nástroj geomun-go se skladbou Geomun-go Sanjo. Hrál na něj Cheong Dae-seong a na buben janggu ho doprovázel Kim Chung-soo. Poté následovala asi nejemotivnější skladba celého představení, Saengso byeongju Suryongeum, hraná na úžasné ústní varhany Sanghwang, jež ovládal Cheong Dae-seog, a bambusovou flétnu danso, na níž hrál Gwak Tae-gyu. Závěr patřil známé korejské lidové skladbě Arirang, jež zazněla ve čtyřech variacích a v podmanivé interpretaci zpěvačky Yi Chun-hui. Zcela nakonec pak zahrál kompletní ansámbl asi nejvíce oficiální skladbu Sujecheon, jež se táhla s onou pověstnou asijskou rozvláčností plující arytmicky v řádu chaosu. Její název nese přání věčného nebeského života.

Korejské tradičně netradiční nástroje jsou na hony vzdálené od temperovaného ladění a tempo skladeb pluje jako člun na klidné hladině řeky Hangang. Ucho běžného Evropana si tak musí chvíli zvykat na tonalitu i rozvláčnou rytmizaci. Jakmile se ale uspěchaná mysl uklidní a oprostí se od balastu všedních dní, otevře se jí pohled do malebné krajiny, jež je vymalována místy v sice až příliš kýčovitých barvách, ale oplývající vnitřním kouzlem a úchvatnou vnější formou. Táhlé instrumentace doplněné o výpravné kostýmy tak začnou pomalu a nenápadně protékat až ke kořenům srdce, ovšem aby tento drobný pramínek vymlel hluboké koryto řeky, musí mu srdcem proudit pravděpodobně po celý život.

Rudolfinum je jedním z nejprotežovanějších a zároveň jedním z nejlepších pražských sálů pro interpretaci klasické hudby. Jeho vnitřek je okázalý a pompézní, až na jediné místo. Tím místem je orchestřiště, které bývá většinou zaplněné objemným orchestrem evropského typu. Židle, stojánky na noty, bassbombardony, tympány a ztučnělá těla akademiků tak mohou krásně zakrýt ošoupané parkety, špinavé a zašlé zdi, či složené kabely. Ale onu bezútěšnost úzkého pruhu pódia, kam se soustředila veškerá pozornost publika, bohužel nedokázal devatenáctičlenný ansámbl drobných Korejců zakrýt. Společně s nenaplněnou kapacitou sálu tak inscenace působila lehce lacině. Což ale byla jediná skvrnka na kráse tohoto orientálního klenotu.

Nyní víme, od jakých mistrů se učili a z jakých kořenů vyrůstají korejští Jambinai, jež v letošním roce vydali kritiky ceněnou desku A Hermitage.

Info

Korean National Orchestra
28. 6. 2016 19:30
Rudolfinum, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.