Články / Reporty

Rychle blednoucí vzpomínka (Fontaines D.C.)

Rychle blednoucí vzpomínka (Fontaines D.C.)

Akana | Články / Reporty | 29.03.2022

Cestičky, kterými se mezi pódiem a hledištěm přelévá energie, jsou nevyzpytatelné. Pro výsledný dojem z koncertu mají klíčový význam, přesto je stěží můžeme brát za objektivní faktor, protože případný blok se může nacházet stejně tak na straně interpreta, jako diváka. A dodatečně vyhodnotit, kdo byl na vině, často není snadné.

Dublinský kvintet Fontaines D.C. nastoupují na stage s ukázkovou vervou, přesto mě minimálně prvních pět songů prakticky míjí. Přitom Televised Mind nebo Sha Sha Sha jsou pro odstartování show jako stvořené a zabírá i melodičtější hitovka Jackie Down the Line z připravované desky. Zpěvák Grian Chatten manicky běhá po pódiu, máchá rukama i stojanem od mikrofonu, v kotli to vře, a přece něco nefunguje. Cítím v té klackovité vyzývavosti něco strojeného, nebo je chyba jednoduše ve mně?

Málem ztracenou víru v dnešní večer mi vrací až píseň I Don't Belong, přestože jde o volnější kus v duchu někdejších Whipping Boy (mimochodem krajanů kapely), a správný kurz potvrzuje i následující Chequeless Reckless. Pak už to jiskří častěji: skvěle vygradovaná novinka I Love You je o poznání působivější než ze singlu, hypnotický kvapík Big úspěšně aktivuje potní žlázy, Hurricane Laughter zavalí klub ofenzivní zvukovou vlnou. Skutečnou euforii i přirozené završení hlavního bloku přináší osvědčená Boys in the Better Land, zatímco přídavek o dvou položkách už vyznívá poněkud do ztracena, ačkoliv je sympatické, že do něj skupina zařadila i teprve potřetí hranou novinku s názvem Nabokov.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Čerstvé skladby v setlistu jednoznačně obstály a dá-li se z nich usuzovat na podobu třetího alba Skinty Fia, které vychází koncem dubna, pak potvrzují tendenci Fontaines D.C. více pracovat s atmosférou a gradací než s přímočarou energií, kterou jsou vyzbrojené písně z debutového alba Dogrel. Ty ale zůstávají skvělým koncertním materiálem a nikoli bezdůvodně tvoří stále polovinu aktuálního repertoáru, který je tak dobře vyvážený. Díky postupně se zlepšujícímu dojmu a několika opravdu vydařeným momentům nakonec odcházím docela spokojený, i když určitých rozpaků se zbavit nedokážu. Od zástupců první linie současného ostrovního postpunku – a podle nahrávek jim tuhle pozici nadále neupírám - jsem asi čekal víc. Mrazení v zádech, propocené triko, nevím. Takhle zbývá spíš jen příjemná, ale rychle blednoucí vzpomínka.

Předskakující a rovněž irská kapela Just Mustard to měla z jistého úhlu pohledu snazší, nemusela čelit velkým očekáváním. Spojení dívčího vokálu, střídajícího éterický projev ve stylu Julee Cruise s důraznějšími rejstříky, robustních bicích, noiseových mlhovin a střídmých, ale efektních kytarových ruchů, mělo svůj půvab i zasloužený ohlas. Ani jejich vystoupení ale nebylo z těch, které si budu pamatovat roky.

Info

Fontaines D.C. (irl) + Just Mustard (irl)
27. 3. 2022 Roxy, Praha

foto © Kristýna Šaarová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace