Články / Reporty

S duhou přes oči: Hlavně se zase nezamilovat

S duhou přes oči: Hlavně se zase nezamilovat

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 21.07.2017

LP je pro mnohé neprávem ženou jednoho hitu, svým famózním hlasem umí ale vyčarovat mnohem více než Lost on You. Takový šmrnc a jasně vyražený styl s plachetnicí na hrudi se v popu nevidí. Taky se obešla bez projekcí, bez efektů i bez back vokálů. Vystačila si a narozdíl od tolika hvězd před ní (a po ní), nepůsobila na mamutím pódiu s kytarou utahaně ani ztraceně.

Trochu jinak mohl působit Kiwanuka. Nedbal možnosti přiblížit se publiku a zůstal věrný své poctivé zpívařině. Otevíral dlouhým zpěvem své kytary za doprovodu stejně dlouhých klávesových ploch. Pak sice potěšil songem Cold Little Heart ze Sedmilhářek, ale dlouho neměnil výraz ani rytmus. Až jsem ho začala v duchu prosit, aby přitlačil, uvolil se s písní Black Man in a White World, ale konečný verdikt je jasný: někdo si liboval, že byl Michael za odměnu, jiný koncert přečkal i přes vlčí hlad až do samotného konce, ale Love & Hate vyzní lépe z desky.

fotogalerie z festivalu tady i tu

A univerzální nebyl ani výstup UNKLE. Jak psali v průvodci, čekala nás “all-star sestava složená ze zkušených hudebníků z kapel Groove Armada, The Duke Spirit, Squarepusher a Air”. Naživo jsem ale pocit výlučnosti neměla. Chápu, proč jsou legendami, ale narozdíl od skalních jsem setrvávala spíše ze slušnosti. UNKLE možná nic nechybělo, ale zároveň neměli nic navíc. Model, který kdysi pomáhali vytvářet, se za ta léta osvědčil a zároveň posunul. A dva nevýrazní zpěváci a show postavená na úkor triphopového základu mě nakonec poslala domů.

Jela jsem rozjímat o Warhaus. O dalším úctyhodném objevu Full Moon scény, která přestává kapacitně stíhat. Buď Maartena Devolderea předchází pověst uhrančivého frontmana, nebo se všichni tolik těšili na waitsovské blues, špetku rockové syrovosti, poetiku večerních kabaretů a úsporně stavěné melodie zdobené expresivní trubkou. Těžko říct. Každopádně Devoldere zraje jak víno. Je ten typ, kterému věk sluší. Navíc Balthazar a dEUS možná měli své publikum, ale tenhle projekt bude mít mnohem delší trvanlivost.

Stačila chvíle a šarmantnímu vlasatému dlouhánovi s ledabylým projevem, hluboko posazeným témbrem a caveovskými pohyby jsme se dokonale oddali. A že sympatie byly vzájemné, svůdnost Warhaus hraničila s pokušitelstvím. Žádostivost v publiku rostla s každým Devoldereovým gestem a z plastového panáka svíraného v pěsti zůstaly jen rozpraskané střepy. Jsou lásky, kterým nelze odolat.

Info

Colours od Ostrava 2017
2O. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Jakub Šarjak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.