Články / Recenze

S jemností brokovnice (Deerhunter)

S jemností brokovnice (Deerhunter)

Shaqualyck | Články / Recenze | 24.12.2015

OHODNOŤTE DESKU

„Pro noviny je to vděčné téma a taky v labelu si kvůli nečekané publicitě mnuli ruce. Pravdou ale je, že většina písniček byla hotová už dávno před tím a na konečné podobě alba se ta událost až tak výrazně nepodepsala.“ Tolik rachitický leader Bradford Cox na adresu mediálních spekulací, které do aleluja omílaly podbízivou paralelu mezi aktuálním albem a nehodou z prosince 2014, kdy jej na ulici při procházce se psem srazilo auto. Každého napadne, že podobně fatální zkušenost se v Coxově tvorbě musela nějak odrazit a on sám přiznal, že jej během bolestivé rekonvalescence provázely krušné depresivní stavy. O to víc překvapí, že co do nálady je čerstvá nahrávka prosycena hudebním optimismem. Přes to, že tempo je po většinu stopáže spíš loudavě vycházkové, čiší z desky nefalšovaná radost, nadšení i akurátní cit pro příjemné indie-popové melodie, jejichž antidepresivní účinek funguje na první poslech, a s každým dalším ještě významně roste.


„Jack-knifed on a side-street crossing, I'm still alive, and that's something. And when I die, there will be nothing to say, except I tried not to waste another day.“ Chytrému napoví už cover s dvojznačnou fotkou Johna Divoly. Obrozený Cox hraje na férovku. Podle všeho svérázný frontman vyvázl z osidel životní patálie silnější a vyrovnanější než kdy dřív, a sám novou řadovku popisuje jako první jarní den po dlouhé a kruté zimě. Nepředstírá, že k ničemu nedošlo, zároveň odmítá dělat z nešťastné epizody leitmotiv celé desky a prvoplánově svazovat šlapající kapelu sobeckou trudomyslností, na kterou má svým způsobem právo. Osm z devíti songů nese jeho specifický autorský otisk stavějící na dream-popově nadýchaných kytarách pocukrovaných rozkošnými shoegazeovými kouzly s dráždivou příchutí elektroniky i folkrockové psychedelie. Harmonický tvar pomáhají držet úsporné bicí zaštítěné dokonale kompaktní basou. Občas vystrčí růžky klávesy či roztodivné perkuse, sem tam se mlhou mezi slokami mihne mámivě kakofonická finesa. Nahrávání v rodné Atlantě kapele po newyorkském období jednoznačně prospělo, stejně jako návrat pod producentská křídla Bena H. Allena, se kterým Coxovi kumpáni spáchali už famózní album Halcyon Digest, jemuž se aktuální novinka v lecčems podobá, aniž by její původci sklouzávali k rutinní recyklaci.

„Není to tak, že bych si řekl: teď si sednu a napíšu pecku pro Deerhunter. Často je to dost zdlouhavý proces, vlastně ani nevím, kde se to bere. Navíc po tolika deskách už si člověk říká, jestli se náhodou zbytečně neopakuje.“ S podobným předsevzetím určitě přistupuje k práci na každé další desce většina interpretů, ale málokomu se v náročné disciplíně podaří uspět se stejnou lehkostí jako Deerhunterům. Na Fading Frontier si s přehledem drží svůj typický zvuk, zároveň zní svěže a nenuceně, přesně v duchu devadesátkové poprockové tradice ctící písničková „user friendly“ pravidla s volným přesahem do rozostřených šedesátek. Nejsvižnějším kouskem je chytlavá Snakeskin (takhle má vypadat první singl!), Coxovi ale sluší i klidnější baladická poloha (Living My Life, Take Care) a coby zpestření výborně funguje i synth-popová Ad Astra, kterou má výjimečně na svědomí Lockett Pundt. Samostatnou kapitolou je otvírák All the Same, ve které hostuje šéf labelu 4AD Simon Halliday s nabíjenou brokovnicí. Charakteristický zvuk si zapřisáhlý pacifista Cox zamiloval jednou v noci, když poblíž domu zaslechl znepokojivý šramot a vylovil ze skříně kvér, který dostal od táty pod stromeček. V amoku vyběhl ven, naládoval a… nápad byl na světě. Nestandardní ruchový žert rozpozná v konečném mixu málokdo, jisté je, že pověstný smysl pro humor Bradforda Coxe zjevně neopustil. Přejme mu to.

Info

Deerhunter - Fading Frontier (2015, 4AD)
www.deerhuntermusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.