Články / Recenze

S jemností brokovnice (Deerhunter)

S jemností brokovnice (Deerhunter)

Shaqualyck | Články / Recenze | 24.12.2015

OHODNOŤTE DESKU

„Pro noviny je to vděčné téma a taky v labelu si kvůli nečekané publicitě mnuli ruce. Pravdou ale je, že většina písniček byla hotová už dávno před tím a na konečné podobě alba se ta událost až tak výrazně nepodepsala.“ Tolik rachitický leader Bradford Cox na adresu mediálních spekulací, které do aleluja omílaly podbízivou paralelu mezi aktuálním albem a nehodou z prosince 2014, kdy jej na ulici při procházce se psem srazilo auto. Každého napadne, že podobně fatální zkušenost se v Coxově tvorbě musela nějak odrazit a on sám přiznal, že jej během bolestivé rekonvalescence provázely krušné depresivní stavy. O to víc překvapí, že co do nálady je čerstvá nahrávka prosycena hudebním optimismem. Přes to, že tempo je po většinu stopáže spíš loudavě vycházkové, čiší z desky nefalšovaná radost, nadšení i akurátní cit pro příjemné indie-popové melodie, jejichž antidepresivní účinek funguje na první poslech, a s každým dalším ještě významně roste.


„Jack-knifed on a side-street crossing, I'm still alive, and that's something. And when I die, there will be nothing to say, except I tried not to waste another day.“ Chytrému napoví už cover s dvojznačnou fotkou Johna Divoly. Obrozený Cox hraje na férovku. Podle všeho svérázný frontman vyvázl z osidel životní patálie silnější a vyrovnanější než kdy dřív, a sám novou řadovku popisuje jako první jarní den po dlouhé a kruté zimě. Nepředstírá, že k ničemu nedošlo, zároveň odmítá dělat z nešťastné epizody leitmotiv celé desky a prvoplánově svazovat šlapající kapelu sobeckou trudomyslností, na kterou má svým způsobem právo. Osm z devíti songů nese jeho specifický autorský otisk stavějící na dream-popově nadýchaných kytarách pocukrovaných rozkošnými shoegazeovými kouzly s dráždivou příchutí elektroniky i folkrockové psychedelie. Harmonický tvar pomáhají držet úsporné bicí zaštítěné dokonale kompaktní basou. Občas vystrčí růžky klávesy či roztodivné perkuse, sem tam se mlhou mezi slokami mihne mámivě kakofonická finesa. Nahrávání v rodné Atlantě kapele po newyorkském období jednoznačně prospělo, stejně jako návrat pod producentská křídla Bena H. Allena, se kterým Coxovi kumpáni spáchali už famózní album Halcyon Digest, jemuž se aktuální novinka v lecčems podobá, aniž by její původci sklouzávali k rutinní recyklaci.

„Není to tak, že bych si řekl: teď si sednu a napíšu pecku pro Deerhunter. Často je to dost zdlouhavý proces, vlastně ani nevím, kde se to bere. Navíc po tolika deskách už si člověk říká, jestli se náhodou zbytečně neopakuje.“ S podobným předsevzetím určitě přistupuje k práci na každé další desce většina interpretů, ale málokomu se v náročné disciplíně podaří uspět se stejnou lehkostí jako Deerhunterům. Na Fading Frontier si s přehledem drží svůj typický zvuk, zároveň zní svěže a nenuceně, přesně v duchu devadesátkové poprockové tradice ctící písničková „user friendly“ pravidla s volným přesahem do rozostřených šedesátek. Nejsvižnějším kouskem je chytlavá Snakeskin (takhle má vypadat první singl!), Coxovi ale sluší i klidnější baladická poloha (Living My Life, Take Care) a coby zpestření výborně funguje i synth-popová Ad Astra, kterou má výjimečně na svědomí Lockett Pundt. Samostatnou kapitolou je otvírák All the Same, ve které hostuje šéf labelu 4AD Simon Halliday s nabíjenou brokovnicí. Charakteristický zvuk si zapřisáhlý pacifista Cox zamiloval jednou v noci, když poblíž domu zaslechl znepokojivý šramot a vylovil ze skříně kvér, který dostal od táty pod stromeček. V amoku vyběhl ven, naládoval a… nápad byl na světě. Nestandardní ruchový žert rozpozná v konečném mixu málokdo, jisté je, že pověstný smysl pro humor Bradforda Coxe zjevně neopustil. Přejme mu to.

Info

Deerhunter - Fading Frontier (2015, 4AD)
www.deerhuntermusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Michael Mayo kreslí zvukové obrazy

Karolina Veselá 19.12.2021

Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit autenticky.

Zima, jaro, prvoroj (Franzie)

David Stoklas 16.12.2021

Superego Kid už není, je tu Franzie. Žánrové klubíčko z několika druhů vláken, co snoubí dohromady prvky postrocku, ambientu a math rocku.

Třetí rozměr aneb Štěstí jistě přijde

Valentýna Žišková 11.12.2021

Šťastná hledá zdroj své tvorby v těch nejběžnějších situacích, ve kterých se snaží objevovat na první pohled skryté napětí – například v rozhovoru dcery a matky.

Ventolin dospívá, ale pořád si hraje

Tomáš Hladký 10.12.2021

Tvůrce lehce bizarních, ale populárních hitů jako Disco Science nebo Sovy se ve své tvorbě nenápadně posunul.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace