keša | Články / Reporty | 22.11.2017
AVA najde dobrý flek vždycky. A je jedno, jestli je to na okraji města, louce, rumišti nebo v nádražní hale. Pokaždé to má ducha. Kafara, stará fara, galerie a kavárna hostí v neděli večer duchy dva.
Prvním je Jakub Šimanský, s kytarou na scéně ani ne rok, a přesto už starý známý. Bez efektů a krabiček, jen on a akustika nebo steelovka zaplňují galerii Kafary. V rohu stará keramická kamna jak ze zámku, barevné štuky na stropě, osmdesátkový lustr, krásný kontrast, který nevadí. Z promítačky svítí jen zelená světla, tvoří kruhovité vzory, obraz je nehybný, jen mezi skladbami rozhýbe tvary svým potleskem zvukař, který je zapřený o stůl s projektorem. Kubovy ruce jezdí sem a tam, vůbec nevím, jak si ty postupy na hmatníku může pamatovat. Nic si nedomýšlím, nehraje mně v hlavě žádný jiný nástroj, který by mohl Kubu Šimanského doplnit. Je to hutné, jsou tam basy, sóla, je v tom síla i křehkost. Jsou v tom zaprášené prérie, kutálející se chomáče, šípy a zepelíni. Na koberci na zemi, mezi polštáři, tam to poslouchá tak patnáct lidí, včetně aváků a Charlieho Lookera, který kýve hlavou do rytmu.
Po pauze bere kytaru do rukou on, nezvučí, zpěv bez mikrofonu, další duch, tišší v přednesu, ale místy až děsivý ve výrazu a malých gestech. Začíná se písní No Dreams z poslední desky tehdejších Extra Life. Většinu setu tvoří balady z aktuální Lookerovy sestavy Seaven Teares, s níž momentálně chystá nové album. Krkolomné akordy, nevšední postupy, renesanční přednes, krásná divnost. Mez songy dostává Looker hrstku tiše naslouchajících do úzkých: „Znáte Garyho Gilmora? Ne? Byl to sériový vrah a tato píseň je o něm...“ Konec setu patří opět Extra Life, na který vzpomíná Looker v Kafaře celkem třikrát.
Skvělý koncert, říkám si. Říkám si, jestli to byl vůbec koncert. Odcházím se zvláštním pocitem, který tak dobře neznám. Nepíská mi v uších, nezpívám si žádné melodie, přemýšlím, s kým a kde jsem se na tu chvíli vlastně setkal.
Charlie Looker (us) + Jakub Šimanský
12. 11. 2017 Kafara, Brno
foto © keša
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.