Články / Reporty

S Respectem kolem světa za osm hodin

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.06.2014

To, že je Respect tak trochu jiný hudební festival, už je po sedmnácti letech jeho existence více než známé. Přesto vás každý rok překvapí pohoda, která na něm vládne. Ve volném čase mezi koncerty si můžete obejít stánky občanských iniciativ, spáchat hned několik dobrých skutků, Lékaři bez hranic vás vybaví potřebnými maličkostmi, do toho se vám stále sbíhají sliny a nosem nasáváte exotické vůně. Vindaloo, kofta, hummus, raclette, saláty, vína... na konci dne sice vyprázdněná peněženka, za tu gurmánskou cestu kolem světa to ale stojí.

Ale nejen jídlem živ je člověk, uměnomilci se kochali pohledem na instalace Čestmíra Sušky nebo Michaela Delii. Respect je však hlavně o hudbě, kterou jen tak neuvidíte a neuslyšíte, proto letos stojí za vyzdvižení moderátorský výkon režiséra Radima Špačka. Ač Laďa Čumba vloni exceloval vtipem, Špaček letos často zpovídal samotné účinkující, čímž je návštěvníkům přiblížil tím nejlepším způsobem. Den sice odstartoval řecko-český Qaraba Ensemble se svými východními undergroundovými písněmi, už s dalšími interprety, indickými bratry, houslisty Ganeshem a Kumareshem doprovázené perkusistou, jste se nechali spíše zklidnit, až téměř unést jejich jiskřivými improvizacemi. Tóny se proplétaly, kličkovaly a stoupaly vzhůru jako dým.

Možná by nebylo špatné, kdyby byl v příštím roce areál vybaven mapou světa s vyznačeným bydlištěm jednotlivých hudebníků. Debaty o tom, kde která země vlastně leží, jsou každoroční nedílnou festivalovou součástí. Ano, Kapverdské ostrovy chvíli handrkování zapříčinili, ale na tom, že je Kapvěrďan Tcheka vynikajícím kytaristou s jemně mazlivým hlasem, jsme se shodli jednomyslně. Tcheka se v Evropě moc neukazuje, organizátoři ho prý odchytli v jeho domovině a ihned s ním vyjednali koncert. Rozhodně nezklamal a přidával více než štědře.

Lousianské blues Texasana Cedrica Watsona přimělo mnohé vyskočit z dek. Sličný doprovod dvou muzikantek zážitek ještě umocnil, valcha a kytara, frontman na akordeon a housle, pánové pod pódiem záviděli a tančily všechny věkové kategorie. Ač ze Států, na cenu Grammy hned dvakrát nominovaný Watson zpíval francouzsky. Kdo vstal, už si ani nemusel jít sedat. S marockou obdobou amerického blues totiž dorazili marocko-britští Electric Jalaba. „Psychedelickému gnawa funku“, jak svůj styl označují, by asi svědčila pozdější hodina a tma, aby elektronická fúze dostala větší grády. Ručičky na hodinkách se nemilosrdně přibližovaly policejní hodině, nebyl čas otálet. Závěrečným koncertem víkendu byla nigerská parta Mamar Kassey, která vznikla roku 1995. Do názvu si vetkli jméno legendárního bojovníka, sami se snaží zápasit s nesvobodou i netolerancí. Afropop na tradiční nástroje jako loutny či jednostrunné housle uzavřel sedmnáctý ročník.

Bílá místa na hudební mapě v hlavách návštěvníků se zase o něco vybarvila, počasí přálo a především – Respect opět ukázal, že vzájemná úcta a respekt ke kulturním odlišnostem nás mohou jen obohatit. Úplně se loučit s festivalem však ještě nemusíme. Na konci června dorazí v rámci doprovodného programu do Paláce Akropolis Holanďan Arnold de Boer alias Zea a ghanský nářez King Ayisoba.

Info

Respect Festival 2014
15. 6. 2014, Ladronka, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.