Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.06.2014
To, že je Respect tak trochu jiný hudební festival, už je po sedmnácti letech jeho existence více než známé. Přesto vás každý rok překvapí pohoda, která na něm vládne. Ve volném čase mezi koncerty si můžete obejít stánky občanských iniciativ, spáchat hned několik dobrých skutků, Lékaři bez hranic vás vybaví potřebnými maličkostmi, do toho se vám stále sbíhají sliny a nosem nasáváte exotické vůně. Vindaloo, kofta, hummus, raclette, saláty, vína... na konci dne sice vyprázdněná peněženka, za tu gurmánskou cestu kolem světa to ale stojí.
Ale nejen jídlem živ je člověk, uměnomilci se kochali pohledem na instalace Čestmíra Sušky nebo Michaela Delii. Respect je však hlavně o hudbě, kterou jen tak neuvidíte a neuslyšíte, proto letos stojí za vyzdvižení moderátorský výkon režiséra Radima Špačka. Ač Laďa Čumba vloni exceloval vtipem, Špaček letos často zpovídal samotné účinkující, čímž je návštěvníkům přiblížil tím nejlepším způsobem. Den sice odstartoval řecko-český Qaraba Ensemble se svými východními undergroundovými písněmi, už s dalšími interprety, indickými bratry, houslisty Ganeshem a Kumareshem doprovázené perkusistou, jste se nechali spíše zklidnit, až téměř unést jejich jiskřivými improvizacemi. Tóny se proplétaly, kličkovaly a stoupaly vzhůru jako dým.
Možná by nebylo špatné, kdyby byl v příštím roce areál vybaven mapou světa s vyznačeným bydlištěm jednotlivých hudebníků. Debaty o tom, kde která země vlastně leží, jsou každoroční nedílnou festivalovou součástí. Ano, Kapverdské ostrovy chvíli handrkování zapříčinili, ale na tom, že je Kapvěrďan Tcheka vynikajícím kytaristou s jemně mazlivým hlasem, jsme se shodli jednomyslně. Tcheka se v Evropě moc neukazuje, organizátoři ho prý odchytli v jeho domovině a ihned s ním vyjednali koncert. Rozhodně nezklamal a přidával více než štědře.
Lousianské blues Texasana Cedrica Watsona přimělo mnohé vyskočit z dek. Sličný doprovod dvou muzikantek zážitek ještě umocnil, valcha a kytara, frontman na akordeon a housle, pánové pod pódiem záviděli a tančily všechny věkové kategorie. Ač ze Států, na cenu Grammy hned dvakrát nominovaný Watson zpíval francouzsky. Kdo vstal, už si ani nemusel jít sedat. S marockou obdobou amerického blues totiž dorazili marocko-britští Electric Jalaba. „Psychedelickému gnawa funku“, jak svůj styl označují, by asi svědčila pozdější hodina a tma, aby elektronická fúze dostala větší grády. Ručičky na hodinkách se nemilosrdně přibližovaly policejní hodině, nebyl čas otálet. Závěrečným koncertem víkendu byla nigerská parta Mamar Kassey, která vznikla roku 1995. Do názvu si vetkli jméno legendárního bojovníka, sami se snaží zápasit s nesvobodou i netolerancí. Afropop na tradiční nástroje jako loutny či jednostrunné housle uzavřel sedmnáctý ročník.
Bílá místa na hudební mapě v hlavách návštěvníků se zase o něco vybarvila, počasí přálo a především – Respect opět ukázal, že vzájemná úcta a respekt ke kulturním odlišnostem nás mohou jen obohatit. Úplně se loučit s festivalem však ještě nemusíme. Na konci června dorazí v rámci doprovodného programu do Paláce Akropolis Holanďan Arnold de Boer alias Zea a ghanský nářez King Ayisoba.
Respect Festival 2014
15. 6. 2014, Ladronka, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.