Jakub Šíma | Články / Recenze | 13.10.2014
Kevin Martin, hudební chameleon a stálice britské elektronické scény, má už přes dvacet let v popisu práce překračovat žánrová omezení a citlivě kolonizovat dosud neznámá teritoria. Z inspiračních vod dubu, industrialu, hip hopu či dancehallu se postupně nořily projekty Techno Animal, Ice, King Midas Sound či aktuální The Bug. Inspirační různorodost je z druhé strany sjednocena místy až experimentálními postupy a důsledným pohybem po temnějších koutech hudební produkce. Kombinace, která alespoň zhruba vymezuje základní tahy autorského rukopisu.
Šest let trvalo, než Martin přišel s nástupcem oceňované London Zoo. Novinka Angels & Devils proti sobě staví dva početně stejně zastoupené tábory reprezentované dvěma polovinami alba. Zatímco prvních šest tracků se nese na vlnách trip hopu, ambientu a elektroniky, kterými prosvítají melancholické až meditativní nálady, druhá polovina je plná časovaných beatových detonací, rytmického běsu a nemilosrdných vokálů. Martin dokáže obě půle autorsky propojit, přesto se může stát, že podle nálady si poslechnete právě jen jednu z nich. Jestliže andělskou šestici lze použít při dlouhých nocích jako doprovod k počítání oveček, ďábelský půltucet je prototypem industriálního inferna a příčinou kaluží potu na tanečním parketu. Intimní polohy hostů jako Liz Harris nebo Gonjasufi jsou střídány sbíječkami typu stálého spolupracovníka Flowdana nebo Death Grips. Tam, kde Gonjasufi úpěnlivě volá o záchranu, přichází Flowdan s hmatatelně démonickou polohou jako ve stopě Fat Mac, kde basovou vlnou jaderného přílivu přispěl také duchovně spřízněný Justin Broadrick. Dokonce ani Death Grips nejsou v této konkurenci položkou, která by projevem vyčnívala mezi dalšími démony. Varhany se potkávájí s tunami betonu a špíny, v pozadí je cítit tradiční dubové cítění, na které se roubují dubstepové inovace, ragga vokály i rapová průraznost. Výsledný hybrid je však díky autorské pečlivosti v obou polovinách nadmíru soudržný. A stejně jako dříve se ve středu dění objevuje specifický a dlouhodobě cizelovaný kopák.
Emocionální bipolarita desky se snadno může stát pastí na posluchače. Přesto je Angels and Devils originální a výživnou zastávkou v Martinově hudební evoluci. Způsob, jakým britský producent ilustruje dystopické rozměry současnosti, ani tentokrát neztrácí na intenzitě a působivosti.
The Bug – Angels & Devis (Ninja Tune, 2014)
www.facebook.com/thebugofficialpage
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.