Články / Rozhovory

Saade: Nejsme nejhlasitější kapela v Čechách

Saade: Nejsme nejhlasitější kapela v Čechách

Jakub Šilhavík | Články / Rozhovory | 06.06.2013

Saade jsou zpět s nadmíru povedenou deskou Guide to Happy Living a záplavou novinek, nezbývalo tedy nic jiného, než se vypravit za Cvaldou, kytaristou a zpěvákem rockové dvojice Saade, do jeho kojetínského „exilu“. I přes pošmourné počasí posledních dnů se jednalo o rozhovor, který by mohl ubíhat ještě několik dalších hodin…

Od podzimu 2010, kdy jsi naposledy mluvil s Full Moonem, se toho dost změnilo. Začneme popořadě, po vydání debutu You Are Coming Home jste odehráli několik koncertů, natočili split s Night a najednou se vytratili. Co se dělo?
Já psal nějaký nový písničky, ale problém byl dostat Simona na zkoušku. Tím pádem se všechno zdržovalo a vím, že když jsem tady byl tři měsíce, tak jsme se nedokázali domluvit. Nakonec jsme se rozhodli rozvázat spolupráci a pak trvalo nějakou dobu najít nového bubeníka, kterým je teď Regál.

Se Simonem jste si přestali rozumět nebo to bylo jen o nedostatku času?
Bylo to tím, že jak jsme oba odlišní, tak jsme měli jiný přístup k věcem. Vždycky, když se vrátím do Čech, tak jsem ready naplno dělat kapelu, ale mu se tak nějak… ne že by se mu nechtělo, ale má to hozený jinak, a nedokázali jsme se dohodnout na zkoušce. Já jel dokonce do Jeseníku a Simon na tu zkoušku nebyl schopný přijít.

Pokračovat pod názvem Saade ses rozhodl okamžitě nebo jsi o tom musel přemýšlet?
Chvilku jsem popřemýšlel, jestli nezačít něco jiného, a pak jsem si říkal, že jsem… nechci říct většinu, ale spoustu těch věcí rok a půl dělal já, a přišlo mi škoda to zahodit a neměl jsem ani energii rozjíždět nové jméno. Stejně by to znělo podobně nebo pokračovalo v tom, co jsme začali.

Volba Regála, který nahrával už piano a harmoniku na debutu, na uvolněné místo za bicíma byla automatická záležitost?
Moc dobrých bubeníků v Čechách není a tyhle dva zrovna znám, takže to byla celkem jednoduchá volba, a Regálovi se do toho naštěstí chtělo.

Nechtěl bys v budoucnosti přibrat ještě baskytaristu nebo považuješ současnou podobu Saade kytara/bicí za definitivní?
My jsme o tom teď přemýšleli, dokonce jsme měli zkoušku s basákem. Tak jsme hráli, udělali dvě nové skladby a ty byly super. Potom jsme hráli staré skladby a já si uvědomil, že se něco vytratilo přidáním třetího nástroje. Neříkám, že je to definitivní. On teď s námi bude hrát jednu skladbu na Piper Festu jako host. (nezahraje, festival byl kvůli počasí zrušen, pozn. ed.)

Jak probíhalo nahrávání novinky Guide to Happy Living?
Klasika s Amákem, měli jsme na to asi osm dní. Docela jsme se hádali, ale to se čekalo, každý pocházíme z jiného světa, v pohodě.

Co vedlo k posunu k přístupnějším skladbám a takřka popovým melodiím?
Spousta lidí mi říká, že je to přístupnější a jiný, ale mě přijde, že je to jenom volné pokračování první desky. Myslím, že na tom má hodně podíl Amák, tím, jak udělal zvuk, že to není jako ta stará deska, která byla tvrdší. Skladby z první desky jako by neměly takový řád, možná jsem to ještě neuměl a teď mi připadá, že se to posunulo nebo uzrálo, nevím, jak to vyjádřit… Přijde mi to jako přirozené pokračování první desky, které je asi trochu měkčí nebo jenom odkrytější.

Můžeš nějak porovnat produkci Amáka a Randalla Dunna, který dělal na debutu?
S Randallem jsme ani neměli šanci do toho kecat, protože jsme mu poslali tracky a on udělal všechno sám. My dostali hotovou věc, byly nějaký připomínky, tak jsem mu to vraceli, ale neseděli jsme u toho jako s Amákem a neříkali tady míň, tady víc. I když Amák má svoji cestu a styl, který si vytvořil, a musíš se víc snažit protlačit, co chceš, není to na škodu, protože Amák má nápady, které by nás nenapadly. Já u mixování chtěl být, protože mi přišlo, že když to pošleš někomu na zmixování i s poznámkami, nikdy mu to nevysvětlíš přesně tak, jako bys chtěl. Na prvním albu by některé skladby mohly znít líp, to mě občas mrzí, ale zase po e-mailu by to trvalo měsíce… Je to o kompromisu, penězích a čase.

Od vydání Guide to Happy Living uplynuly už tři měsíce, jak se na ni zpětně díváš? Jsou pro tebe důležité ohlasy nebo hudbu děláš především pro sebe?
Zpětná vazba je vždycky důležitá, proto to všichni děláme. Spousta recenzí psala, že zvuk není dobrý, že je zkomprimovaný, a zvuk sice dopadl úplně jinak, než jsem si představoval, ale jsem s ním spokojený a vím, že Amák do toho vložil hodně energie a času. Pro mě jsou vždycky nejdůležitější samotné skladby, protože existuje spousta desek, které mám rád, a zvukově zní hrozně. Zvuk je důležitý, ale pro mě je až na druhém místě. Kdybychom měli víc času a jiné studio, tak by to znělo jinak, ale kdo ví, jestli špatně nebo dobře.

S novým albem mi Saade připadají mnohem jistější, projevilo se to i při psaní textů?
Člověk se někam posunuje a čím víc něco děláš, tím víc se v tom dokážeš pohybovat, řekl bych, že to mohlo být ještě lepší, ale tím, jak se tomu půl roku věnuju a půl roku zase nevěnuju, ztrácím progres, který by mohl být rychlejší nebo lepší. Vidím to taky ve hře na kytaru, že spoustu věcí neumím, a kdybych měl trochu času a podíval se na to, tak se naučím o dost víc.

Guide to Happy Living vyšlo na vinylu a jako digitální download na vlastním labelu – považuješ tohle řešení v současnosti za ideální?
Bylo to asi jediné řešení. Nevím o nikom, kdo by to měl zájem vydat. Byl bych radši, kdybych se o to nemusel starat sám, jelikož na to nemám moc času. Na druhou stranu mám vydávání desek rád, takže mi to až tak nevadí. Pro kapelu jako Saade je to asi celkem jedno. Pokud se nás neujme nějaký zavedený label, který má dobrou distribuci a propagaci, tak si to budeme klidně vydávat sami.

O obal se postaral Jaromír 99, jak jste se k němu dostali?
To je Regálova práce, protože s Jaromírem hraje v Priessnitz. Jaromír se sám nabídnul, což mě překvapilo. Mě se jeho komixy líbí a taky Alois Nebel film. Předlohou byla reálná vila v Jeseníku z 20. let, kterou během války obsadili nacisti a měli tam sídlo.

Jak vnímáš vliv své práce (tour manager zahraničních kapel, pozn. a.) na fungování Saade? Nemyslím pouze z časového hlediska, ale taky pohled, jak to funguje venku.
Určitě mi to pomáhá, vidíš spoustu kapel… Dodává ti to inspiraci a nápady, jak bys mohl dělat něco jinak. Některých věcí si nevšimneš, když se díváš z hlediště, a tím, jak se pohybuješ mezi zvukařema a kapelama, tak se učíš.

Jak ses k tomu dostal? A s jakou skupinou v poslední době nejčastěji jezdíš?
Úplně náhodou přes kamarády, začal jsem řídit nějaké menší turné. Postupně se to zlepšovalo, asi jsem měl ze začátku štěstí, že mi někdo dal šanci. V poslední době nejčastěji asi jezdím s Dinosaur Jr. a Boris, pro který pracuju tak sedm let.

Saade se prezentují hodně hlasitými koncerty. Co vás k tomu vede?
Ono to tak nějak vyplynulo. I kapely, které jsem poslouchal, hrály nahlas… Je to spíš o pocitu, vždycky, když jsem přišel a zapnul si potichu kombo, nebavilo mě to. Já si ale nemyslím, že hrajeme tak nahlas. Jsou daleko hlasitější kapely a taky je to o prostoru, ve kterém hraješ, a zvukaři. Jo, hrajeme nahlas, ale nejsme nejhlasitější kapela v Čechách. Já jsem se na některých koncertech snažil i ztlumit, ale ztratil jsem frekvence, které potřebuju, a znělo to hrozně.

A co čeští zvukaři?
Vždycky se jim snažím vysvětlit, aby se nerozčilovali během koncertu. Základ je vozit si vlastního zvukaře, který ví, co má čekat a jak to udělat. Bohužel na to nejsou vždycky peníze a museli bychom ho dotovat z vlastní kapsy. Zvukaři vždycky říkají, že mají problém dostat zpěv nebo bubny do PA přes tu kytaru… jsou technické věci, které můžeš udělat, abys to tam dostal líp, třeba výběr mikrofonu, a to zvukaři, kteří nejsou zvyklí na hlasitější kapely, neví. Na druhou stranu jsou různý cesty, jak dělat zvuk, a žádná není správná ani špatná. Je to taky o vkusu, spousta lidí dává hodně bubnů, hodně zpěvu, já to chci spíš naopak, zdůraznit zvuk kytary.

Jak to vypadá v současnosti s koncerty?
V sobotu 8. května Piper Fest v Kopřivnici, kde si zahrajeme třeba s Planetama nebo Dead Pope’s Company a pak máme koncert 7. srpna v Praze na Náplavce s Please The Trees a dalšíma. Já teď budu do konce července pryč a vracím se až v srpnu, kromě hraní na festivalech je těžký něco sehnat.

Rýsuje se i něco v zahraničí, že byste navázali na turné s Boris a Russian Circles?
Zatím bohužel nic, ale třeba něco dokážeme domluvit.

Info

www.saade.bandcamp.com

foto © Lyndxe

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream): Máme plány pro nejrůznější myslitelné situace

redakce 18.10.2019

Thorsten Quaeschning se ocitl v pozici vedoucího skupiny, kterou nezakládal; vznikla deset let před jeho narozením a nezůstal v ní žádný z původních členů. Rozhovor, koncert záhy.

Vstupní prohlídka: Sunset Sons (uk/aus)

redakce 16.10.2019

Singl Heroes od britsko-australských indie rockerů Sunset Sons si odbyl ostře sledovanou premiéru v Beats1 show rádiové persony jménem Zane Lowe. Kde se vzali, kdo to je?

Mueran Humanos: Následovat svoje posedlosti

redakce 10.10.2019

Skupina, která nese v názvu sousloví Lidi chcípněte, by jistou dávku chladnokrevnosti oplývat měla. A argentinští Mueran Humanos jí oplývají. Rozhovor.

Nick Murphy: Nedělám hudbu pro sebe, ale pro jiné

redakce 04.10.2019

Před pražským koncertem jsme si povídali o umělcově službě lidstvu, cestovatelských zážitcích a Muprhyho houževnaté povaze.

Aneta Kohoutová (Nábřeží saunařů): Hrozná zodpovědnost, ale zároveň i neuvěřitelná svoboda

redakce 30.09.2019

Nábřeží saunařů, akce, která se odehraje v Hradci v závěru tohoto týdne. Co od ní čekat, jestli přijít nahý a hladový, co chystá NUUK do budoucna?

Vstupní prohlídka: Stolen (chn)

redakce 26.09.2019

Kapela Stolen z čínského města Chengdu existuje přes deset let, evropskému publiku se letos představí jako předkapela ikon New Order.

Roman Odjinud, Petr Vrba (Alternativa Festival): Máme ruce od sazí

redakce 23.09.2019

Když už se zdálo, že „alternativní“ dramaturgie se poněkud unavila, obměnil se organizační tým. Z něj promlouvají dva z členů festivalu. Marx, klišé i osypky. Rozhovor.

Steffi: Nepotřebujeme pořád sedět jedna vedle druhé

redakce 20.09.2019

Steffi a Virginia, rezidentky berlínského Berghain/Panorama Baru o nadcházející desce Work a Change, která vychází na labelu Ostgun Ton.

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

redakce 18.09.2019

Jesenický umělecký festival svou dramaturgií poukazuje na česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala. Rozhovor.

Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

redakce 16.09.2019

Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo... Rozhovor.