Články / Reporty

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 17.05.2014

Čerstvé IMAGO z Alty. Novinka choreografky Lucie Kašiarové se Soňou Ferienčíkovou a Jarem Ondrušem v mnoha a mnoha rolích dokazuje, že lidi jsou jako cibule. Až pod svrchními slupkami to začíná být zajímavé. A dokážeme-li se oprostit od toho, co máme před očima, tak snad i něco uvidíme. Všichni obyvatelé vnitřních nebytových prostor, kteří doposud podřimovali v tmavých koutech nás samých, se začnou probouzet k životu a křísit jeden druhého studenou vodou.

Po netradičním úvodu, kdy se před barem a publikem proplétala těla téměř obnažených tanečníků, nastal čas se obléct a vpustit diváky přes jeviště do sálu. Na scéně kromě lidského faktoru byly jen ostrůvky tvořené sádrovými hroudami různých velikostí. Mohou být vším, čím jenom budete chtít. Nedostupným pokladem, který vám druzí odpírají, symbolem zmaru a toho, jak se dá vše snadno rozdrtit na padrť, závažím i úchytů na skále. Někdy by člověk radši vylezl na Annapurnu než ušel pár bloků. Některé vzdálenosti jsou zatraceně relativní. Hold pro francouzskou scénografku Marii Gourdain.

Torza sádrových odlitků, které by snad i mohly oběma padnout jako odlité, slouží jako ochranné obaly, za něž se toho dá taky dost schovat. Co na tom, že jsme nešťastní, hlavně když jsme v bezpečí. K sobě, od sebe, k sobě, od sebe. Muž se schovává ze ženu, žena za muže. Zaboří se do jiného těla, aby nemuseli na chvíli myslet na své vlastní. Nepochopení a unavení bojem i nekonečným vysvětlováním trpí a trpí, dokud je někdo nepřijde utěšit. A když už přijde, tak jde stejně pozdě, takže si ty svoje smutky odtáhnou někam jinam a tam trpí dál. Ztrácejí rovnováhu při hledání a už se zase perou. Sice se říká, že vždycky dojde na Freuda, ale v tomto případě je to Jung. Anima a animus. Zženštilost muže a vzmužení ženy.

Autorská hudba Mikoláše Růžičky je podmanivá. V první části představení podbarvují souboj mužského a ženského principu živočišné zvuky, které se prolínají natolik, že nevíme jistě, zda právě slyšíme dětský pláč, vytí vlka nebo houkání lokomotivy. Stejně jako mnohdy nedokážeme rozeznat pláč a smích na pohled, natož na poslech. Jak tenká je tato hranice, demonstruje Jaro Ondruš sám na sobě s úžasnou přesvědčivostí. Oba tanečníci ze sebe vydávají maximum, pohlcují veškerý prostor kolem a jsou proklatě dobří.

Při některých scénách se za mnou ozýval smích ještě dřív, než se rozezněl v hledišti, což přičítám tomu, že za mnou seděla Vanda Hybnerová, která se stala spolu s Terezou Ondrovou vnějším okem pro tento projekt a byla tak o krok či skok před námi. Na všechny si důkladně posvítil Pavel Kotík.

Součástí boje o potírání kolektivního nevědomí je vědomé šíření vřelého doporučení ke shlédnutí tohoto představení, které je poetické i zemité, vyvážené, osvěžující... a jednoduše krásné. Nebuďte (v) nevědomí, jděte na to!

Info

IMAGO / Lucia Kašiarová
11. 5 . 2014, Studio Alta, Praha

foto © brtnicky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace