Články / Reporty

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 17.05.2014

Čerstvé IMAGO z Alty. Novinka choreografky Lucie Kašiarové se Soňou Ferienčíkovou a Jarem Ondrušem v mnoha a mnoha rolích dokazuje, že lidi jsou jako cibule. Až pod svrchními slupkami to začíná být zajímavé. A dokážeme-li se oprostit od toho, co máme před očima, tak snad i něco uvidíme. Všichni obyvatelé vnitřních nebytových prostor, kteří doposud podřimovali v tmavých koutech nás samých, se začnou probouzet k životu a křísit jeden druhého studenou vodou.

Po netradičním úvodu, kdy se před barem a publikem proplétala těla téměř obnažených tanečníků, nastal čas se obléct a vpustit diváky přes jeviště do sálu. Na scéně kromě lidského faktoru byly jen ostrůvky tvořené sádrovými hroudami různých velikostí. Mohou být vším, čím jenom budete chtít. Nedostupným pokladem, který vám druzí odpírají, symbolem zmaru a toho, jak se dá vše snadno rozdrtit na padrť, závažím i úchytů na skále. Někdy by člověk radši vylezl na Annapurnu než ušel pár bloků. Některé vzdálenosti jsou zatraceně relativní. Hold pro francouzskou scénografku Marii Gourdain.

Torza sádrových odlitků, které by snad i mohly oběma padnout jako odlité, slouží jako ochranné obaly, za něž se toho dá taky dost schovat. Co na tom, že jsme nešťastní, hlavně když jsme v bezpečí. K sobě, od sebe, k sobě, od sebe. Muž se schovává ze ženu, žena za muže. Zaboří se do jiného těla, aby nemuseli na chvíli myslet na své vlastní. Nepochopení a unavení bojem i nekonečným vysvětlováním trpí a trpí, dokud je někdo nepřijde utěšit. A když už přijde, tak jde stejně pozdě, takže si ty svoje smutky odtáhnou někam jinam a tam trpí dál. Ztrácejí rovnováhu při hledání a už se zase perou. Sice se říká, že vždycky dojde na Freuda, ale v tomto případě je to Jung. Anima a animus. Zženštilost muže a vzmužení ženy.

Autorská hudba Mikoláše Růžičky je podmanivá. V první části představení podbarvují souboj mužského a ženského principu živočišné zvuky, které se prolínají natolik, že nevíme jistě, zda právě slyšíme dětský pláč, vytí vlka nebo houkání lokomotivy. Stejně jako mnohdy nedokážeme rozeznat pláč a smích na pohled, natož na poslech. Jak tenká je tato hranice, demonstruje Jaro Ondruš sám na sobě s úžasnou přesvědčivostí. Oba tanečníci ze sebe vydávají maximum, pohlcují veškerý prostor kolem a jsou proklatě dobří.

Při některých scénách se za mnou ozýval smích ještě dřív, než se rozezněl v hledišti, což přičítám tomu, že za mnou seděla Vanda Hybnerová, která se stala spolu s Terezou Ondrovou vnějším okem pro tento projekt a byla tak o krok či skok před námi. Na všechny si důkladně posvítil Pavel Kotík.

Součástí boje o potírání kolektivního nevědomí je vědomé šíření vřelého doporučení ke shlédnutí tohoto představení, které je poetické i zemité, vyvážené, osvěžující... a jednoduše krásné. Nebuďte (v) nevědomí, jděte na to!

Info

IMAGO / Lucia Kašiarová
11. 5 . 2014, Studio Alta, Praha

foto © brtnicky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 05.08.2019

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos...