Články / Reporty

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Sádra a bolest (Imago v Alta Studio)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 17.05.2014

Čerstvé IMAGO z Alty. Novinka choreografky Lucie Kašiarové se Soňou Ferienčíkovou a Jarem Ondrušem v mnoha a mnoha rolích dokazuje, že lidi jsou jako cibule. Až pod svrchními slupkami to začíná být zajímavé. A dokážeme-li se oprostit od toho, co máme před očima, tak snad i něco uvidíme. Všichni obyvatelé vnitřních nebytových prostor, kteří doposud podřimovali v tmavých koutech nás samých, se začnou probouzet k životu a křísit jeden druhého studenou vodou.

Po netradičním úvodu, kdy se před barem a publikem proplétala těla téměř obnažených tanečníků, nastal čas se obléct a vpustit diváky přes jeviště do sálu. Na scéně kromě lidského faktoru byly jen ostrůvky tvořené sádrovými hroudami různých velikostí. Mohou být vším, čím jenom budete chtít. Nedostupným pokladem, který vám druzí odpírají, symbolem zmaru a toho, jak se dá vše snadno rozdrtit na padrť, závažím i úchytů na skále. Někdy by člověk radši vylezl na Annapurnu než ušel pár bloků. Některé vzdálenosti jsou zatraceně relativní. Hold pro francouzskou scénografku Marii Gourdain.

Torza sádrových odlitků, které by snad i mohly oběma padnout jako odlité, slouží jako ochranné obaly, za něž se toho dá taky dost schovat. Co na tom, že jsme nešťastní, hlavně když jsme v bezpečí. K sobě, od sebe, k sobě, od sebe. Muž se schovává ze ženu, žena za muže. Zaboří se do jiného těla, aby nemuseli na chvíli myslet na své vlastní. Nepochopení a unavení bojem i nekonečným vysvětlováním trpí a trpí, dokud je někdo nepřijde utěšit. A když už přijde, tak jde stejně pozdě, takže si ty svoje smutky odtáhnou někam jinam a tam trpí dál. Ztrácejí rovnováhu při hledání a už se zase perou. Sice se říká, že vždycky dojde na Freuda, ale v tomto případě je to Jung. Anima a animus. Zženštilost muže a vzmužení ženy.

Autorská hudba Mikoláše Růžičky je podmanivá. V první části představení podbarvují souboj mužského a ženského principu živočišné zvuky, které se prolínají natolik, že nevíme jistě, zda právě slyšíme dětský pláč, vytí vlka nebo houkání lokomotivy. Stejně jako mnohdy nedokážeme rozeznat pláč a smích na pohled, natož na poslech. Jak tenká je tato hranice, demonstruje Jaro Ondruš sám na sobě s úžasnou přesvědčivostí. Oba tanečníci ze sebe vydávají maximum, pohlcují veškerý prostor kolem a jsou proklatě dobří.

Při některých scénách se za mnou ozýval smích ještě dřív, než se rozezněl v hledišti, což přičítám tomu, že za mnou seděla Vanda Hybnerová, která se stala spolu s Terezou Ondrovou vnějším okem pro tento projekt a byla tak o krok či skok před námi. Na všechny si důkladně posvítil Pavel Kotík.

Součástí boje o potírání kolektivního nevědomí je vědomé šíření vřelého doporučení ke shlédnutí tohoto představení, které je poetické i zemité, vyvážené, osvěžující... a jednoduše krásné. Nebuďte (v) nevědomí, jděte na to!

Info

IMAGO / Lucia Kašiarová
11. 5 . 2014, Studio Alta, Praha

foto © brtnicky.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová 03.02.2020

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.