Články / Sloupky/Blogy

Sám doma #2: O křehkých lidech

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak | Články / Sloupky/Blogy | 26.04.2020

„Kdo četl Hochy od Bobří řeky, musí si tu scénu pamatovat. Nejlepší z hochů Luděk vybíhá jako první na noční stezku odvahy k tajemnému močálu. Všichni ostatní napjatě čekají, až se vrátí. Když se tak stane, vypráví ostatním děsuplný příběh. Běží temným lesem, když za sebou slyší podivný zvuk. Zrychlí, ale zrychluje i hluk za jeho zády. Dá se do běhu, ale stejně tak činí i jeho pronásledovatel. Až po chvíli mu dojde, že zvuk vydává plechová krabička se třemi hřebíky, kterou zapomněl v kapse. Za bílého dne by si šramotu ani nevšiml, ale samota a noc probudily fantazii a strach. Něco podobného teď mnozí cítíme taky: fakticky se řada věcí nezměnila, ale roste strach z neznámého. Fantazie spouští obavy, které by nás ještě nedávno ani nenapadly,“ píše v úvodu eseje Zpráva o křehkém světě Erik Tabery v Respektu. Je to pěkná esej, je to pěkná metafora. Tabery se v textu o proměnách společnosti v době pandemie dívá na chování lidí a vyjadřuje své potěšení nad tím, že jednotlivci dávají najevo své lepší já, že sejmuli „oblíbenou roušku Švejka a nasadili si roušku pomoci“. Zmiňuje i negativní projevy celé situace, ale křehký člověk mu z toho všeho vychází jako dobrý člověk. Naděje, hodná i vhodná slova. Upřímná, od srdce. Tabery dále míří k úvaze o našem vztahu ke státu, o naší důvěře ve stát, rétoricky se ptá na rozdíl mezi svobodou, poddajností a lokajstvím.

„Čím silněji se ukazuje, že vláda nemá události pevně v rukou, tím rezolutnější je. Na jedné straně slibuje miliardy, na druhé označuje kritiky za blby. Otevření hranic není pro vládu ani téma, protože, jak říká Babiš, kdo by chtěl jet z naší země ven? Tolik projevů necitlivosti k lidské svobodě, tak málo pokory. To vše zvyšuje ony zmiňované obavy a pocit křehkosti. Naději proto nevidím v posilování Andreje Babiše. On je tou plechovou krabičkou, v níž chrastí hřebíky a která leká při každém pohybu,“ blíží se Tabery k závěru svého něžně buditelského textu. Lidé si dnes dozajista pomáhají a mnoho jich je nezištně nápomocných, stejně jako je hodně těch, kteří mají na starosti kupecké počty. Úřady sociálního zabezpečení denně zodpovídají dotazy těch, kteří sice mají práci a můžou chodit do zaměstnání, ale proč by si nezažádali o ošetřovné, když je to o pár korun výhodnější. Těch případů a nejrůznějších variací na to, jak i v tuhle dobu vyjebat se státem, je tolik, že by jeden zabrečel. Jenže tak jsme byli vychováni anebo toto jsme pochytili z dobrých mravů našich rodičů, kteří věděli, že co je doma, to se počítá. Systém je sice kapitalistický, ale my dobře víme, že některé socialistické zvyklosti jsou věčné. V této logice je zcela na místě, že největší voličskou podporu má člověk, který prošel praktikami předešlého zřízení a z nich si odnesl to nejlepší. Preference vedoucí strany neklesají a slovník pohlavárů, kteří mluví o povolených dovolených v Jugošce, tedy Chorvatsku, a „montážích“ pro ty, kteří chtějí pracovat za hranicemi, se žene vstříc předlistopadové éře.

Plechová krabička nepředstavuje strach z neznámého a nepředstavuje ani Babiše. Tím strašákem je hlas v nás, naše svolné, pokřivené a mocichtivé já. To je třeba si přiznat a hledat reálné východisko. Erik Tabery ho vidí v „silnější společnosti“, kterou tvoří chytří, obětaví a přičinliví lidé kolem něj, lidé z masa a kostí, „konkrétní tváře“. Uvidíme, co z těch tváří zůstane za pár měsíců, během kterých do nich budou vládní představitelé setrvale chcát. Kolik jich zbyde.

„Na všechno už jsem, chlapci, myslel! Na všechno! Po roce šťastného společného přátelství a pěkné činnosti našeho sdružení na nás opravdu přichází těžká, nebezpečná doba. Ale nesmíme se jí zaleknout, nesmíme se dát zastrašit, nesmíme se vzdát! Nevzdávají se stateční lidé, a tak se nevzdáme ani my!“ (Jaroslav Foglar, Strach nad Bobří řekou)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Polemika nad novými Idles

redakce 25.09.2020

Dnes vyšla nová deska Idles. Titulní téma nového Full Moonu doplňujeme poznámkou Johnnyho Násilníka a překladem textu Liase Saoudiho z Fat White Family.

Preview: Ostrava Kamera Oko

redakce 21.09.2020

Oko se letos odehraje ve dvou víkendových blocích, v podmínkách stísněných celospolečenskou situací, přesto garantuje, že se bude na co dívat.

Kam na rajz s Tomášem Poštulkou (Jeden svět)

redakce 07.09.2020

Která z kulturních povyražení si ve zbytku roku 2020 nenechá ujít dramaturg lidskoprávního dokumentárního festivalu Jeden svět?

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek 27.08.2020

V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až…

Milý Dušane Svíbo!

Ondřej Bezr 18.08.2020

Přečetl jsem si tvůj příspěvek o Martinu Věchetovi, potažmo nadcházejícím festivalu TrutnOFF BrnoON. Není to bohužel nic jiného než normální hejt...

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba 17.08.2020

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky.

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.