Články / Offtopic / / Movie/dox

Sama nocí tmou: Vampyros feminismos

Sama nocí tmou: Vampyros feminismos

David Vo Tien | Články / Offtopic / / Movie/dox | 11.01.2015

Upírské filmy v posledních letech utrpěly na cti i eleganci příběhů o tragických, osamělých postavách. Po delší době, snad až s upírskou love story Only Lovers Left Alive Jima Jarmusche, nebylo potřeba ptát se do tmy: další hloupý film o krvesajích? Snímek s vlastní mystikou a bohatou mytologií, hudbou, co fungovala jako jedna z postav, byla součástí genia loci zchátralého Detroitu. „Milenci“ vdechli žánru esenci i styl a prokletým postavám vrátili vážnost, kterou coby kartonové postavy adolescentních příběhů ztratily. Novozélandské mockumentary What We Do in the Shadows přispělo do tesákovitého univerza vlídným (k dětem noci) a ztřeštěným humorem na účet nešikovných upírů, kteří se dožili moderního světa. „Stíny“ stojí právě na formě točeného dokumentu, jsou to ale vtipy, co se vám vryje pod kůži.

Stylovost i humor navrací vampýrkám debutující íránsko-americká režisérka Ana Lily Amirpour ve filmu A Girl Walks Home Alone at Night. Nutno podotknout, že distribuční název Sama nocí tmou, se povedl. Jestliže v „Milencích“ byla spousta odkazů, aluzí a referenčních vodítek pro vášnivé čtenáře, kytaristy a hudební nerdy vůbec, během sledování upírského westernu si nejvíce užijou fanoušci nové vlny, expresionismu, Lynchovy Zběsilosti v srdci, Die Antword, Jamese Deana, špageťáckých westernů Sergia Leoneho, obtloustých koček a Lionela Richieho. Když už je řeč o westernech, je třeba si ujasnit, kdo je hodný a kdo zlý. Hodný je ve skutečnosti hodná, totiž upírka v pruhovaném triku s účesem na Annu Karinu, která zabíjí muže dopouštějících se násilí na ženách. To jsou ti zlí. Příběh se pak točí kolem setkání upírky s floutkovským mladíkem, který si vyšel na párty převlečený za Drákulu. Prozrazovat víc by nemělo smysl, film nestaví na složitém příběhu nebo důležitých konverzacích, ale na obrazovém vyprávění a na hudbě, jež je pro obě dvě postavy důležitá. Tak moc, že je jedinou věcí, která je spojuje. Přestože Arash o dívce, která ho doslova odtáhla na skateboardu k sobě domů, neví nic, při dalším setkání se ji zeptá na píseň, kterou slyšela naposledy. „Hello od Lionela Richieho,“ odpovídá. A sama si uvědomuje, že se ne tak úplně vejde do role typického protagonisty, když mu říká: „Udělala jsem strašné věci.“

Přes všechny odkazy na Motown, Bee Gees nebo Madonnu se filmem se line především íránská moderní hudba a kytary portlandské garážovky Federale. Ona poslouchá hudbu ze svého gramofonu, pokud zrovna netráví noci pokoutným sledováním lidí na ulicích, on ve svém Thunderbirdu ročník 1957 z rádia nebo kazet. Amipour nepoužívá hudbu ani tak eklekticky, jako pro dotváření snové atmosféry a bezčasí, ve kterých je Sama nocí tmou ukotvená. Anamorfickým formátem, statickou kamerou obdivující ropné plošiny stejně jako kalifornské ulice, v nichž se natáčelo, surrealistickým refrénem záběru na přibývající těla v masovém hrobu, kontrastním nasvícením, noirovou, téměř neustálou nocí. Ošklivé je město s příznačným názvem Bad City, ve kterém je příběh zasazen, tam se každý dopouští prohřešků, ať už menších nebo větších. Snad s výjimkou kočky, která nešťastné obyvatele spojuje. Město, ve kterém se mladá dívka bojí procházet temnými uličkami, ale zároveň se v nich skrývá a pozoruje své oběti.

Info

Sama nocí tmou / A Girl Walks Home Alone at Night
Režie: Ana Lily Amirpour, 2014
http://films.vice.com/a-girl-walks-home

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pod plechem trumpet (Brasslands)

redakce 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

redakce 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

redakce 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…