Anna Libánská | Články / Reporty | 05.10.2013
Hodně nahlas a žádné troškaření. Britské duo Fuck Buttons rozčeřilo mrazivou atmosféru MeetFactory a vneslo do ní pěkné horko.
Předkapelník Zan Lyons zahájil nedělní večer v duchu svého motta „industriální světlo a magie“. Ačkoliv byl na pódiu sám, bylo ho tam plno, ono vysokého černého týpka s houslemi a afrem si jaksi nelze nevšimnout. Napumpoval do přítomných silnou dávku čisté melancholie, která tryskala ze všech potemnělých koutů klubu. S lehkostí, kterou svíral housle, vysílal do diváků tklivé vibrace svých strun a nechával je pomalu proplouvat hlubinami vlastního nitra. Občas mu trochu docházelo palivo a také vítr v plachtách. Zcela otupené publikum tomu ale nepřikládalo sebemenší pozornost.
Po skončení setu se strnulý a malátný dav odebral posilnit a vyčkával příchod hlavní hvězdy večera – bristolského tandemu Fuck Buttons. Už po prvních zvucích úvodní Brainfreeze jsem nepochybovala o tom, že jsem se ocitla v tom pravém industriálním pekle. Postupem času pocit umocňoval i neprostupný kouř, který se valil z pódia, a doslova pekelný kotel, který se vytvořil pod ním. A při The Red Wing, kdy se celá MeetFactory zahalila do rudého hávu a atmosféra vygradovala do nejzazších výšin, by mohl ve staré průmyslové budově hledat inspiraci i samotný Dante.
Kromě starých pecek přivezli hoši i songy z novinky Slow Focus, která dostala do kolen fanoušky i hudební kritiky. Naživo jim to fungovalo skvěle, Fuck Buttons jsou mistři jamování. Skladby v živém provedení dostávají jiný rozměr, zabíhají do neznámých míst, rozvíjejí nové hudební nápady, objevují nové polohy. Jsou ještě delší, vzájemně se prolínají, doplňují a dávají najednou smysl.
Z dua Benjamin – Andrew tekly hektolitry energie, jež přiváděla diváky do varu. V hypnotizujících rytmech, na něž Fuck Buttons vsadili hlavně na začátku vystoupení, předváděly nebohé oběti v kotli tanec svatého Víta a zmítaly sebou v hudební extázi. Britové své fanoušky sem tam ještě vyhecovali nezemskými skřeky a přitlačením na pilu, tedy na tlačítka na svých pultech. Plátno v pozadí servírovalo letmé odrazy tónů převedené do grafické podoby, světla blikala, měnila barvy, bezprostředně reagovala na vyluzované tóny a oslňovala, do tance pohroužené osoby působily poněkud epilepticky.
Show byla neuvěřitelně ucelená, nevypadávala z tempa, držela si přímý spád. Občas se chvíli pozdržela na jednom místě a hypnoticky vyťukávala šamanské rytmy 21. století. Publikum jim zobalo z ruky a nechalo se unášet na vlnách svých guru vzhůru do jiných dimenzí. Fuck Buttons potvrdili, proč se zrovna jejich hudba stala tou „vyvolenou“ a zazněla při úvodním ceremoniálu londýnské olympiády. Umí diváka pohltit a dát mu přesně to, co potřebuje. Zablbnout si, smlsnout na porci hutné muziky a katapultovat se do neznáma. Žádné troškaření. Pořádný trip bez vedlejších účinků a s pozitivními flashbacky.
Fuck Buttons (uk) + Zan Lyons (uk)
29. 9. 2013, MeetFactory, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.