Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 22.06.2017
Na koncertech je vždycky fajn udělat si chvilku času a rozhlédnout se po přítomných. Obzvláště rád se soustředím na jejich trička, výkladní skříně hudebního vkusu. V neděli večer na brněnské Flédě, na koncertu Killing Joke, postpunkových industrial metalistů, to bylo obzvláště výživné. Vedle sebe se potkávaly obligátní kapelní trika s těmi, na nichž se skvěl portrét Leonarda Cohena, logo šumperského festivalu Blues Alive nebo záhrobní deathmetalové výjevy.
Killing Joke přitahují publikum napříč žánrovým spektrem - jedním dechem udivující i jasně pochopitelné. Killing Joke nikdy neoslňovali melodickou a technickou složitostí. Jejich kouzlo tkví v dokonale očištěné jednoduchosti, která si v ledasčem nezadá se šamanským rituálem. Zvláště když jej celebruje někdo jako Jaz Coleman. Uhrančivý, sršící charismatem, dravou energií a sázející jednu grimasu a čarodějnické gesto za druhým.V Brně navíc ve skvělé hlasové kondici, která neodcházela ani s přibývajícími minutami. Očividně dobře naladěné kapele (jádro Coleman – Kevin „Georgie“ Walker – Martin „Youth“ Glover – Paul Ferguson doplnil upozaděný klávesák Réza Udhin, který občas přispěl doprovodnými vokály) se podařilo klub solidně rozhýbat, žel k označení vyprodáno bylo stále daleko. Výživnou devadesátiminutovku zaplnily skladby z celé diskografie kapely, starší postpunkové věci typu Wardance nebo hitová Love Like Blood se přirozeně snoubily s novějšími elektronickými (European Super State) i tvrdě metalovými (Autonomous Zone) nářezy. A je možná s podivem, že už tak rychlé skladby dokázali Killing Joke ještě o něco naspeedovat.
Killing Joke splnili to, co se od nich očekávalo. Do Brna přivezli hlučný, hypnotický rituál, který strhnul přítomné. Coleman a jeho stoičtí kolegové káží o nadmíru neveselých tématech a jejich vize budoucí světa jsou náležitě temné, ale výsledná energie je – světe, div se - pozitivní. A náležitě očišťující.
Killing Joke (uk)
18. 6. 2017, Fléda, Brno
foto © Zdeněk Němec
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.