Články / Reporty

Bez diskokoule

Bez diskokoule

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 01.05.2013

Sarah Tolar je u nás ne příliš známá americká jazzová zpěvačka a skladatelka, která má zatím na kontě jediné album s názvem Big Blue Moon. Právě je na prvním evropském turné, které obsahuje dvanáct vystoupení v České republice a po jednom na Slovensku a ve Švýcarsku. Doprovází ji klasické jazzové trio mladých českých muzikantů, klávesista (a tlumočník) Tomáš Jochmann, basista Lukáš Kytnar a bubeník Roman Vícha. Vystoupení v žateckém divadle trvalo necelé dvě hodinky a skládalo se z vlastních skladeb doplněných několika převzatými, např. od Bonnie Raitt nebo Arethy Franklin.

Při prvních dvou pomalejších písních jsem doufal, že neusnu, a v duchu si říkal, že tohle by se hodilo někam do kavárny, jako kulisa ke kávě, věnečkům a rakvičkám. Potom se ale koncert rozjel. Nevím, jestli to bylo na vrub toho, že šlo teprve o druhé vystoupení, kdy muzikanti nejsou zcela sehraní, nebo začali záměrně pomalu, aby nejazzové diváky nevyděsili. Možná proto byla první půle více pop-funkově-soulová... Muzikanti se postupně osmělovali a prokládali skladby sóly a stejně tak se osmělili diváci a nebáli se tleskat i během skladeb, jak bývá zvykem. S blížícím se koncem jsme si víc a víc poklepávali do rytmu, někteří možná i vsedě „tančili“. Asi nejvíc zapůsobil kus Coffee Man, být to někde v klubu, hned bych si pro kávu zašel.

Negativem byla tradičně malá účast. Obávali jsme se, aby nebylo víc muzikantů než diváků, a i když tak tragické to nakonec nebylo, do naplnění kapacity mělo divadlo hodně, hodně daleko. Rudy Linka sem davy nepřilákal, na Laco Décziho přišlo ostudných 14 (?) lidí, takže největší návštěvnost měl asi Harry Waters jakožto syn slavného otce z Pink Floyd. Důvod? Nedostatečná propagace (diplomaticky řečeno). Kdybych v autě náhodou nepřeladil na Vltavu, vůbec bych netušil, že za humny bude nějaký koncert. Dát to do programu divadla a ten pověsit na webové stránky, nestačí. Co se více zaměřit na ty, kteří nechodí pravidelně? Druhým důvodem je doprava, vlakem ani autobusem večer nelze, není-li člověk místní, bez auta se domů nedostane. Větší návštěvnosti by určitě prospěl lepší termín, pátek nebo sobota, a taky by stálo za zvážení, zda by nebylo vhodnější tyhle koncerty pořádat v menším prostoru. Žatecké divadlo je krásné, ale 30 – 40 lidí se v něm ztratí a pak to na účinkující musí působit jako zkouška. Fotbalisty vyprovokuje k lepším výkonům vyprodaný Nou Camp, ne poloprázdné Bazaly. Je mi jasné, že jazz není mainstream a pokud nezapůsobí faktor „znáte z TV“, těžko očekávat plné divadlo. Na druhou stranu v Žatci rozhodně přesycenost kulturou nikomu nehrozí, konkurence je nulová.

Vystoupení Sarah Tolar bylo velmi příjemně rozvolněné odpoledne a se společníky jsme se shodli, že to byl nejlepší jazzový koncert, který jsme v Žatci zažili. Zvuk byl výborný, dokonce tak, že zpěvačka se vyslovila, že by si zvukaře vzala s sebou na zbytek turné. Drobnou výtku bych měl k osvětlení, které mohlo být decentnější, bez diskokoule na stropě bych se taky obešel.

PS: Nevím, zda to připadá jen mně, ale při pohledu na plakát jsem si nejdříve myslel, že tu bude hrát Céline Dion.

Info

Sarah Tolar (usa)
23. 4. 2013, Městské divadlo, Žatec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.