Články / Recenze

Šarlatoví šarlatáni (The Charlatans)

Šarlatoví šarlatáni (The Charlatans)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 21.04.2015

OHODNOŤTE DESKU

Tak trochu v tichosti vydávají novou desku spolutvůrci zvuku anglických kapel devadesátých let The Charlatans. Souputníci šílenství Madchesteru Happy Mondays, Stone Roses nebo opodál stojících Belle And Sebastian, kteří taky nedávno vydali novinku Girls in Peace Time Want to Dance. U nás se naživo hranou repetitivní linkou inspirovali Sebastians, jejichž deska Blue by Sebastians, v produkci Colina Stewarta a dalších „Šeptej“ kamarádů Jana P. Muchowa a Jana Grygara z Ecstasy of Saint Theresa, rozhodně stojí za pozornost, už jen kvůli úvodní hypnotické skladbě Silversurfer.

Poslední nahrávka The Charlatans zní nástrojově vybroušeně, meditativně a pokorně. Padá na ní stín smrti zakládajícího člena a bubeníka Jona Brookse, který zemřel na mozkový nádor. (V roce 1996 zahynul při automobilové nehodě klávesista Rob Collins.) Bicí tak na desce nahrávali Peter Salisbury z Verve, Stephen Morris z Joy Division, potažmo New Order, a Gabriel Gurnsey z Factory Floor.

Podmanivý zvuk úvodní skladby chytne, ovšem co naplat. Dneska už se hraje jinak. A blonďatý přeliv z Tima Burgese mladíka neudělá. Přesto je do Modern Nature zakleto jakési kouzlo, které vyvolává duchy minulosti, i když je to tak trochu deska pro pamětníky, jako nalít si místo dravé a čerstvé rakie dvanáctiletou whiskey. A tak se na dvanácté nahrávce lze zaposlouchat do rádia 90, kdy éteru vládly kytarovky, ze kterých vyvěraly elektronické taneční plochy, hledající svou prvotní formu skrze analogové automaty. Vycizelovaný zvuk šarlatánům velice sluší, na rozdíl od rozháraných a špinavých raných nahrávek. Za pozornost stojí zvuk i vedení kytary Marka Collinse, zvlášť specifické a nepřeslechnutelné nazvučení akustických pasáží. Rytmika zmiňovaných bubeníků a basisty Martina Blunta šlape v duchu jednoduchých repetitivních linek a nebýt zbytečně pompézních výjezdů z harmonie, které přetínají hloubavé nálady, mohla by nahrávka vyznít daleko enigmatičtěji. Srovnání hledejme na první desce New Order po smrti Iana Curtise nazvané Movement, ovšem na Modern Nature přeci jen občas vysvitne slunce naděje.

Je to jedna z nejlepších desek The Charlatans, jen nahraná v době, kdy koly hudebních inspirací a aspirací hýbou zcela jiné postupy.

Info

The Charlatans – Modern Nature (BMG, 2015)
www.thecharlatans.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?