Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 21.04.2015
Tak trochu v tichosti vydávají novou desku spolutvůrci zvuku anglických kapel devadesátých let The Charlatans. Souputníci šílenství Madchesteru Happy Mondays, Stone Roses nebo opodál stojících Belle And Sebastian, kteří taky nedávno vydali novinku Girls in Peace Time Want to Dance. U nás se naživo hranou repetitivní linkou inspirovali Sebastians, jejichž deska Blue by Sebastians, v produkci Colina Stewarta a dalších „Šeptej“ kamarádů Jana P. Muchowa a Jana Grygara z Ecstasy of Saint Theresa, rozhodně stojí za pozornost, už jen kvůli úvodní hypnotické skladbě Silversurfer.
Poslední nahrávka The Charlatans zní nástrojově vybroušeně, meditativně a pokorně. Padá na ní stín smrti zakládajícího člena a bubeníka Jona Brookse, který zemřel na mozkový nádor. (V roce 1996 zahynul při automobilové nehodě klávesista Rob Collins.) Bicí tak na desce nahrávali Peter Salisbury z Verve, Stephen Morris z Joy Division, potažmo New Order, a Gabriel Gurnsey z Factory Floor.
Podmanivý zvuk úvodní skladby chytne, ovšem co naplat. Dneska už se hraje jinak. A blonďatý přeliv z Tima Burgese mladíka neudělá. Přesto je do Modern Nature zakleto jakési kouzlo, které vyvolává duchy minulosti, i když je to tak trochu deska pro pamětníky, jako nalít si místo dravé a čerstvé rakie dvanáctiletou whiskey. A tak se na dvanácté nahrávce lze zaposlouchat do rádia 90, kdy éteru vládly kytarovky, ze kterých vyvěraly elektronické taneční plochy, hledající svou prvotní formu skrze analogové automaty. Vycizelovaný zvuk šarlatánům velice sluší, na rozdíl od rozháraných a špinavých raných nahrávek. Za pozornost stojí zvuk i vedení kytary Marka Collinse, zvlášť specifické a nepřeslechnutelné nazvučení akustických pasáží. Rytmika zmiňovaných bubeníků a basisty Martina Blunta šlape v duchu jednoduchých repetitivních linek a nebýt zbytečně pompézních výjezdů z harmonie, které přetínají hloubavé nálady, mohla by nahrávka vyznít daleko enigmatičtěji. Srovnání hledejme na první desce New Order po smrti Iana Curtise nazvané Movement, ovšem na Modern Nature přeci jen občas vysvitne slunce naděje.
Je to jedna z nejlepších desek The Charlatans, jen nahraná v době, kdy koly hudebních inspirací a aspirací hýbou zcela jiné postupy.
The Charlatans – Modern Nature (BMG, 2015)
www.thecharlatans.net
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.