Články / Reporty

Satisfakce za Joy Division? Girls Names?

Satisfakce za Joy Division? Girls Names?

Štěpán Kopečný | Články / Reporty | 02.03.2013

Když vejdete do Sebright Arms, klubu na severu Londýna, zřejmě si pomyslíte, že jste na špatné adrese. Hořící krb, záclony a ženy nad šálkem čaje – nic, co by napovídalo tomu, že kdesi vzadu vlevo byste našli schody dolů, do místa, kde už zahrálo pár známých jmen nejen britské hudební scény. Dole to bylo roztomile pidi a předskupina nervózně oscilovala na dráze bar – backstage a vyčkávala, až se to tu zaplní alespoň natolik, aby nešlo vidět od mikráku k záchodům. Konečně vstoupili na pódium, aby uvedli večer do chodu. Projektor spustil abstraktní motivy na pozadí pro hlubší dojem, ale bicáka to děsně štvalo a na poslední chvíli sháněl sluneční brýle.

„Jmenujeme se Spectral Park.“ Tak jo. Chlápek za klávesama spustil své jablíčko a do prostoru zaznělo hodně zvláštní spektrum zvuků, při kterých jsem si představil Skrillexův splachující záchod. Kytary jízlivě burácely a chaotické bicí rozpačitý pocit a hořkost v uchu jen umocňovaly. Poslouchat tohle před spaním, tak nechci vědět, co se mi zdálo.

Ještě že basák byl kámoš, měl dlouhej svetr a čepici a přidal uklidňující basovou linku. Půlhodinový gig tak nějak odsýpal a na závěr parta přidala ještě srdceryvný příběh o přátelství bubeníka a baskytaristy, když nepořádná palička spadla kamsi dozadu a hrdina v čepičce ji v akrobatické poloze, hraje přitom éčko, vytáhl a podal bezmocnému kolegovi uvězněnému za bubny.

Během přestávky začali přibývat lidi, které přilákala noisepopová parta ze Severního Irska s poněkud zvláštním jménem Girls Names. Skupina, fungující čtvrtým rokem, vyrazila napříč Evropou s novou deskou The New Life, jež se dočkala pozitivních reakcí.

Majitel dlouhého khaki kabátu usedl na svatyni rytmu, aby naladil kopák na ten správný hlodavý severoirský beat, a když se do čela konvoje diváků hrdě postavil chlápek vyšší než London Eye, půlka obecenstva ze zadních řad padla do těžké deprese a to ještě svérázná baskytaristka ani nespustila svou ponurou linku. Čtveřice hudebníků vešla na stage s lahví červeného vína a nechala nástroje rozeznít žalostné melodie.

Intro navodilo temnou atmosféru odstátého černého čaje uprostřed pustoprázdného sídliště v černobílém filmu. Song po songu, od začátku do konce, tenhle set fungoval jako celek a když jsem poslouchal třetí píseň, nabyl jsem dojmu, že tuhle hudbu už znám strašně dlouho, přičemž jsem si ji teprve předevčírem hodil do mptrojky a hned při prvním poslechu kvůli ní přejel tři zastávky a přišel pozdě na hodinu angličtiny.

Kytary do sebe úžasně zapadaly, bubeník dokázal, že v jednoduchosti je krása, majitelka neoblomného pokerface a baskytary to celé podtrhávala a hlas frontmana byl spíše jako další instrument do souhry zvuků.

Zpěvák Cathal Cully nechal vydechnout diváky i spoluhráče a smočil rty v číši červeného, aby se s chutí a novou dávkou těch správně negativních emocí vydal na pouť osmiminutovou, převážně instrumentální skladbou The New Life. Baskytaristka využila pozornosti, nenápadně ustoupila k repráku, aby si trochu přidala a pohladila žaludky v prvních řadách. Fotograf vedle mě nevěděl, jestli má dřív prohánět svůj Canon nebo se dobrovolně utopit v posledním songu posledního alba kapely, jež dohrála poslední akord a odešla ze scény. Celé se to seběhlo moc rychle a chmurné představení čtveřice z Belfastu pro mne bylo alespoň částečnou satisfakcí za fakt, že jsem nezažil Joy Division.

Tihle borci nevypadali, jakože se chtějí s publikem mazlit a třikrát zvedat oponu, ale lidi si chtěli vytleskat ještě pět minut splínu. Přece jen se otevřely dveře na pódium a byla to naše odměřená baskytaristka, která přišla zpět před rozjasněný dav. Že by fakt přídavek? Kdepak, zapomněla si tu láhev vína.

Info

Girls Names (irl) + Spectral Park (uk)
26. 2. 2013, Sebright Arms, Londýn

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.